Hannig, Hilšer, Hynek, Kulhánek, Topolánek - nazdar! Zkuste to v roce 2023!

Ví bůh, třeba to chlapci ustojí. Některým z nich bych to i z lidského hlediska přál, ale copak si mohou dělat kandidáti na prezidenta srandu ze zákona, jmenovitě právě z toho, který definuje podmínky jejich kandidatury?

Docela nedávno, když jsem přemýšlel o své vlastní kandidatuře na prezidenta, mě napadlo, jestli je pro splnění podmínky kandidatury mimo 50 000 podpisů občanů, možné použít 20 poslaneckých nebo 10 senátorských návrhů tak, aby jeden senátor či poslanec navrhli i více kandidátů. Usoudil jsem, že je to z podstaty věci nesmysl, mimo jiné i proto, že by to mohlo vytvořit situaci, že by si velké množství adeptů tuto možnost „koupilo“ (i koupilo). Teoreticky by tak stačilo právě oněch 10 senátorů a 20 poslanců (třeba stále těch samých) aby nominovalo zcela neomezený počet uchazečů o funkci prezidenta (třeba několik set). Podíval jsem se tedy do příslušného zákona a s ulehčením jsem zkonstatoval, že jeho tvůrci uvažovali stejně jako já. O to větší překvapení nastalo, kdy se tato věc počala řešit na Ministerstvu vnitra. To však prohlásilo, že podpisy jednoho senátora či poslance na více kandidátních listinách nejsou problém, a tím ani důvod kandidaturu zamítnout.

Tak jsem se podíval na příslušný zákon ještě jednou. Tady je jeho doslovné znění:

Zákon č. 275/2012 Sb. Zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)

KANDIDÁTNÍ LISTINA

§ 21

Podání kandidátní listiny

(1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen „navrhující občan“).

(2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.

(3) Kandidátní listina se podává nejpozději 66 dnů přede dnem volby prezidenta Ministerstvu vnitra. Dnem podání kandidátní listiny je zahájeno řízení o registraci kandidátní listiny. Ministerstvo vnitra informuje zmocněnce navrhujících poslanců nebo navrhujících senátorů anebo navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněnce, pak přímo navrhujícího občana, že kandidátní listinu obdrželo a kdy bylo zahájeno řízení. Ministerstvo vnitra zašle seznam kandidátů na funkci prezidenta republiky, kteří podali kandidátní listinu, Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad“) zřízenému podle zákona upravujícího sdružování v politických stranách a politických hnutích.

Dá se zvýrazněné znění článku (2) vyložit nějak jinak, než tak, že tento článek je tam v tomto znění právě proto, aby nějakého chytráka nenapadlo podpořit hned několik prezidentských kandidátů najednou? Z mého pohledu ne. Z pohledu některých právníků asi ano, prý se tyto dvě věty dají chápat různě. Ptám se: jak? Že by na několika různých kandidátních listinách byl stejný kandidát od různých navrhovatelů? To by snad ani principiálně nevadilo. Nesmysl je přeci opak, že na různých kandidátních listinách s různými kandidáty jsou stejní navrhovatelé.  Vždyť je to stejné jako při jakýchkoli volbách, nominacích a hlasováních, každý přeci máme mít jen jeden hlas. Navíc nominace od poslance či senátora má už charakter určité předvolby, protože je to sakra něco jiného, než na ulici shánět 50000 podpisů. 

Nyní se tato záležitost opět probírá, protože, světě div se, jsou i právníci, kteří nechápou, že by to mohlo projít, a to se projevilo tak, že byla dnes podána žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu. Řekl bych, že na to obecné posouzení (nerad používám úsloví zdravý selský rozum) není třeba být právníkem, a to, jak už jsem uvedl, právě proto, že mi přijde jasný smysl toho ustanovení, a pokud ho někdo definoval tak, že se dá různě vykládat, je to buď trestuhodná nedbalost, nebo záměr. Jsem docela zvědavý, jak se NSS k tomu postaví.

V ohrožení jsou díky této žalobě kandidáti, kteří asi moc velkou šanci nemají, kromě černého koně Mirka Topolánka, který možná šanci nějak zamíchat karty má.  Celá záležitost je ale v prvé řadě precedens, který se dá aplikovat na celý náš systém. Jsme na jedné straně zahlceni zákony (vyhláškami), které řeší záležitosti, které by měly být spíše v rovině etických norem a na druhou stranu jsou základní zákony státu, tedy Ústava, definovány asi příliš obecně, protože je možné je všelijak ohýbat. Obojí má do jisté míry společnou příčinu: zákonné normy, které suplují obecné etické normy, jsou špatnou vizitkou stavu společnosti, a tvůrci Ústavy asi nepředpokládali, že se najdou ústavní činitelé, pro které by byla třeba vytvořit Ústavu se zcela direktivním obsahem, aby s ní nemohli různě „čarovat“. To je zase špatnou vizitkou oněch politiků, potažmo občanů, kteří si je zvolili. 

Pominu-li neandrtálce typu pana Hlavatého, který si neuvědomil, že nemůže být senátorem i poslancem zároveň (doslova uvedl, že ho nenapadlo, že mu zvolením do Poslanecké sněmovny automaticky zanikne mandát senátora), tak aktuálně ústavní pole rozorává jeden zeman, který do něho zapíchl otku, ze které právě vyrůstá košatý strom všemožných naschválů, čachrů a obsesí. Je docela podivné, že se ani příslušní kandidáti na prezidenta výše uvedenou zákonnou podmínkou nezabývali, respektive, že dělají jako by se nic nedělo, když nejeden zákonodárce podepisuje kandidátní listiny jako na běžícím pásu. No, uvidíme, jak to dopadne, ostuda je to už teď. Možná ale bude ještě hůř. 

Poznámka:

Moje vlastní kandidatura na prezidenta je pochopitelně žert (který by ale s ohledem na "kolegu blogera" Hanniga někdo mohl brát vážně) rozvedený v článku "Turner na Hrad!" https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=631237