Gott nezemřel jako člověk, ale jako Gott?

Trochu mi to připomíná toho „Gotta Sohna“. Ten pravděpodobně také umřel úplně stejně jako jiní ukřižovaní, ale dostalo se mu posmrtně takové publicity, že vlastně neumřel. I božský Karel jako by tu byl s námi stále. Díky médiím.

Pokud jde o smrt člověka nelibuji si v nějakých kontroverzních vyjádřeních, a je úplně jedno, jestli jde o zcela anonymního starouška, který po naplněném životě klidně odejde obklopen a oplakáván svými blízkými a přáteli bez jakékoli publicity, nebo o starouška, kterého znala celá země a jeho smrt se stala národní tragédií, jejíž prožívání přetrvává do prvního výročí mistrova skonu, což je skoro až trochu nechutné.

Na smrti není nic hezkého, a to ani ve věku, kdy lidé normálně umírají. Důraz je však třeba položit na slovo „normálně“. Karel Gott normálně umřel ve věku, kdy lidé normálně umírají, na normální nemoc a docela normálním způsobem. Jakýkoli dodatečný patos je zcela nemístný. Živý Gott nežil jako obyčejný člověk a jeho stopa je tak výraznější než mnohé jiné, ale jako obyčejný člověk zemřel.

Snažím se ignorovat celý ten mediální humbuk a opravdu nevím, proč bych se měl dívat na dokument o jeho odchodu. Milovníci jeho písní tady budou mít na různých nosičích na něho památku navěky a nic jiného pro širokou veřejnost není třeba zachovávat. Nemyslím to nijak zle: po malíři zůstanou obrazy, po skladateli skladby, po spisovateli knihy, po vědci objevy, po mysliteli myšlenky, po interpretovi tu zůstanou záznamy jeho interpretace. Karel Gott byl skvělý interpret, ale pouze interpret a blízkým člověkem byl jen pro své blízké stejně jako kdokoli jiný.

Nedávno jsem četl takové srovnání Karla Gotta s Karlem Krylem. Rozdílů je pochopitelně mnoho, podstatné se mi jeví to, že Kryl byl na rozdíl od Gotta i autor, básník a skladatel svých textů a melodií, ale ještě podstatnější je, že během svého života dokázal cíleně vytvářet konflikty prakticky se všemi, Gott si dal naopak dost práce s tím, aby se nedostal do konfliktu s nikým. Proto ho také oslavují kromě milovníků jeho písní i politikové a jiné celebrity s máslem na hlavě, kdežto Kryla jen rebelové a armáda pokrytců, která dělá že nevidí, že i oni jsou těmi, kterým se Kryl vysmál, a kterými pohrdal.

Bulvární média se už rok šťourají v rodinných záležitostech Gottovy rodiny. Kdo na to má žaludek, ten si to přečte. Kdyby to nikdo nečetl, nic takového by se nepsalo. Různé celebrity (spíše však pseudocelebrity) v rámci jakési podivné módy mistrovo jméno skloňují a politikové dávají jasně najevo, že právě takové společenské působení umělce je to jediné správné. Moc ale nerozumím tomu, že tahle gottománie, tohle zbožšťování a vytváření modly postihlo i zdánlivě normální média a s nimi i normální lidi. Proč si prostě ti, co ho jako zpěváka měli rádi, jen docela normálně nepustí desku…