Dnes, dámy a pánové, zásadně v černém outfitu!

Na tryznu se to sluší. Kdože umřel? Zatím jenom slušnost, pokora, tolerance a důstojnost. Až zdechne i to, na čem kdysi vznikl tento stát, a k čemu jsme se pokoušeli vrátit, tak si místo černé navlečme raději pestrý šat bláznů.

Lidem demokraticky zvolený prezident dnes oficiálně složí slib a započne tak druhé funkční období. Poslední. Mohlo by se sice stát to, co se děje u našich východních vzorů, tedy že oficiálně nebo nějakou kvazi výměnou bude někomu úřad prezidentovi zajištěn doživotně, ale jiné okolnosti nenasvědčují tomu, že by to bylo reálné. Bude se střílet z hmoždířů a hradní chasa se bude radovat tak, jak v Křestu svatého Vladimíra od Havlíčka Borovského. Pomyslným Perunem se nestane náš pánbůh, s tím se prezident srovná hned po inauguraci za doprovodu "důstojného pána" v katedrále sv. Víta, v jehož podzemí se při té příležitosti tam pochovaní několik obrátí, ale „Duch Demokracie“, který je už teď vláčený na koňských ohonech po vlastech českých.

Dnešní tryzna na Hradě obývaného novým Králem Ubu se stane začátkem dalších předpokládaných událostí, které patrně nebudou mít daleko do podoby absurdního dramatu. Bývalý konfident a současný (zatím neusvědčený) podvodník bude bez mandátu vládnout, jeho parta bude pokračovat v personálních čistkách a osobních mstách a časem se k oficiální legitimitě dopracují díky komunistům a straně lavírující na hraně neofašismu. Na politickém výsluní se budou hřát lidé, kteří mají být v demokratickém státě na okraji společnosti, co by extrémisté. Kdyby takovou vizi koncem dvacátého století  u nás někdo zveřejnil, asi bychom se mu smáli a říkali mu, ať už to nepije…

Je však rok 2018 a absurdní drama je realitou. Usvědčený lhář, manipulátor, chorobně ješitný, sebestředný a mstivý člověk je znovu hlavou státu a ryba smrdí od hlavy. Tak jako osobnost Tomáše Garriguea Masaryka přes všemožné problémy zásadně kultivovala českou společnost v období před vznikem republiky a mezi světovými válkami, tak osoba (nikoli osobnost) dnešního prezidenta má na morálku dnešní společnosti právě opačný vliv. Proč by se měl občan chovat morálně, když se tak nechovají ti, kteří mají být vzory.

Apropo, hrob Tomáše Garrigue Masaryka byl zneužit, a různé s Masarykem související artefakty dnes zneužity budou pro podsouvání absurdní představy malověrnému lidu, že Miloš Zeman je jakýmsi novodobým Masarykovým pokračovatelem. Osobně to vnímám jako zneuctění jeho památky a bezpříkladnou drzost člověka, který kašle na všechny principy, které byly Masarykovi svaté po celou dobu jeho veřejného působení.

I kdyby však bylo ještě hůře, dá se s tím jen máloco dělat. Vlastně se dá dělat různou formou jenom to, co dělám já teď. Vztekat se, protestovat, poukazovat na věci neslučitelné se základními principy civilizované společnosti a státu. To je ta odvrácená tvář demokracie. Jak řekl Václav Havel: „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Bohužel, je to tak. Budeme toho svědky i dnes a ve dnech následujících.

Po "uzávěrce":

Inaugurační projev proběhl v takovém duchu, jako by se jeho autor snažil fakticky doložit mnohé, co bylo v tomto článku uvedeno. Nenapadá mě jiné hodnocení, než že to byl projev ostudný a zcela nehodný hlavy státu. Je vidno, že má pan prezident stále čím překvapovat.