Děti se mají bít a strašit aneb Igor Hnízdo by zaplakal

Podle aktuálně projednávané novely zákona má být fyzické trestání dětí nepřijatelné. Otázkou je, zdali je to projev naší civilizovanosti či pokrytectví.

Stávající občanský zákoník říká, že rodičovská odpovědnost spočívá „v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“. Novela k tomu dodává: „bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“.

V pasáži o výchovných prostředcích se dosud psalo: „Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.“ Novela k tomu dodává: „Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření.“

No, nemohu se zbavit dojmu, že stávající litera zákona dostatečně definuje zcela obecné zásady toho, jak se mají rodiče o dítě starat. Péče o tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte totiž logicky vylučuje tělesné a duševní strádání a také ponižování. A pokud výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte, jsou novelizované pasáže o ponižování a fyzickém a duševním strádání úplně nesmyslné.

Podstata věci dle mého soudu spočívá v tom, že někdo chce dát do latě to, co prostě do latě dát nelze. Každé dítě je jiné a každé proto může subjektivně vnímat různě to, co si někdo představuje pod důstojností, ponižováním a strádáním. Když jsem kdysi jednu ze svých dcer nepustil v patnácti na diskotéku, jsem přesvědčen, že si myslela, že je ponižována, strádá a je ohrožena její důstojnost. Pokud můj tříletý potomek vzal do ruky to, co mu bylo už desetkrát zakázáno brát, myslím si, že plácnutím přes ruku se nic neporušilo, naopak toto opatření bylo zcela přiměřené okolnostem.

Jenom podotknu, že jsem své děti nikdy nebil a fyzické tresty ohrožující zdraví, způsobující trauma a počiny ohrožující lidskou důstojnost zcela zásadně odsuzuj. Sám jsem jako dítě nebyl ničemu takovému vystaven, a to bylo v době, kdy jelita na zadku od pásku nebo od vařečky nebyla ničím neobvyklým a společensky byly v odůvodnitelných případech takové tresty zcela akceptovatelné. Nemyslím si, že má smysl způsobovat bolest a strach, ale nedomnívám se, že by mírný fyzický trest, tedy třeba ono plácnutí přes zadek nebo přes ruku způsoboval to, před čím má zákonná úprava děti chránit.

Jsem přesvědčen, že podstatou dobré výchovy je zájem o dítě, empatie, láska a také nastavení určitých pravidel, řádu, morálky a etiky, a to jsou věci, které žádný zákon nezabezpečí. Myslím si, že dítě daleko více strádá nedostatkem zájmu, necitlivostí a zlými slovy než plácnutím, pokud jeho odůvodněnost zcela chápe. Nejsem žádný psycholog, ale jsem přesvědčen, že každý psycholog tohle dobře ví, jenom mnozí na toto téma bezbřeze žvaní. Facku lze, byť s problematickou vymahatelností zakázat, ale lásku a empatii nařídit nelze.

V této souvislosti se můžeme zamýšlet i nad obecnou podstatou trestu. V civilizovaném světě není trest mstou ani vyjádřením zloby, ale má mít především charakter nápravný a preventivní. Myslím, že je zcela těžké posoudit, jaká forma trestu má na jednoho každého jedince ten správný výchovný a odstrašující účinek. Moderní právní systémy v rámci jakéhosi humanismu již dávno opustily od fyzických trestů, ale osobně si nejsem úplně jistý, jestli by třeba v případě zloděje neměl řádný výprask lepší účinek než pobyt v nápravném zařízení, ve kterém se na státní útraty málokdo napraví.

Samozřejmě, že domácí trestání dětí je něco trochu jiného, ale určité principy jsou zcela univerzální. Jak původní ustanovení zákona správně deklaruje, každý trest má být přiměřený, přiměřený okolnostem a trestanému. Dobrý rodič ví, jaká podoba trestu má onen nápravný a odstrašující účinek, a špatného rodiče žádná právní norma neučiní rodičem dobrým. Ubližovat dětem se nemá, ale to všichni vědí a pamatuje na to i zákon. Dodatečné novely jsou dle mého soudu jen výrazem pokrytectví a jako i v jiných případech je mnohem důležitější osvěta, která průběžně mění společenské klima, v rámci kterého pak lidé také jednají.