Den české vlajky není ničím jiným než úlitbou českým nacionalistům

To jest těm, kteří drží současnou koaliční vládu a Sněmovnu v šachu a zhlížejí se v politice rozdmýchávání nacionálních vášní, jako se to děje na Slovensku nebo v Maďarsku.

V lidských dějinách se opakovaně objevuje fenomén, který dokáže rozdělit společnost, vyvolat konflikty, ale také sjednotit skupiny kolem společné identity – nacionalismus. Otázka, proč nacionalismus často nabývá na síle tam, kde selhává morálka a rozum, jejichž absence otevírá prostor pro nacionalistické ideologie, je stále aktuální. Chci také připomenout, jak snadno zdánlivě bohulibé a morálně lehko obhajitelné vlastenecké počiny přerostou v nenávist ke všemu cizímu či zdánlivě cizímu a skutečným i domnělým odpůrcům a oponentům

Morálka a rozum představují dva klíčové pilíře, na nichž stojí fungující společnost. Morální hodnoty, jako je respekt k druhému, spravedlnost či solidarita, vytvářejí prostředí, kde se lidé cítí bezpečně a mohou konstruktivně spolupracovat. Rozum pak umožňuje kriticky posuzovat informace, argumentovat a hledat řešení na základě faktů, nikoli emocí či předsudků. Pokud jsou tyto principy dostatečně rozvinuty, nacionalismus zůstává okrajovým jevem, protože společnost je schopna rozpoznat jeho rizika a manipulativní povahu.

Když ve společnosti chybí morální kompas a lidé ztrácejí schopnost kriticky uvažovat, vzniká vakuum, které je snadno zaplnitelné jednoduchými a líbivými ideologiemi. Nacionalismus nabízí jasnou identitu, pocit sounáležitosti a často i falešnou naději na lepší budoucnost. Apeluje na emoce, strach z cizího a touhu po jistotě v nejistém světě. V takovém prostředí se nacionalistické slogany stávají odpovědí na složité problémy, aniž by nabízely skutečná řešení.

Dějiny jsou plné příkladů, kdy fyzická i duševní chudoba a pocit frustrace vedly od vlasteneckých projevů k rozmachu nacionalismu. Stačí připomenout meziválečné období, kdy hospodářská krize, deziluze a zklamání z politiků otevřely dveře radikálním ideologiím – komunismu a nacismu. Nacionalismus, živený nacisty i komunisty se stal nástrojem, jak sjednotit nespokojené masy, často na úkor menšin a demokratických hodnot. Podobné jevy lze pozorovat i dnes, kdy v některých zemích sílí nacionalistické hnutí jako reakce na globalizaci, migraci nebo ekonomické nejistoty. V současných Spojených státech by o tom mohli vyprávět.

Mohlo by se zdát, že mezi všeobecně pozitivně vnímaným vlastenectvím a nacionalismem je jasná hranice. Není to tak. Vlastenecké emoce a projevy měly a mají pozitivní vliv v časech útlaku, potlačování národních zájmů, jazyka a kultury. Nicméně jakmile tyto důvody fakticky pominou, stanou se často záminkou, na základě které se vlastenci počnou vymezovat vůči všem a všemu nenárodnímu, cizímu či sdílenému a tím automaticky škodlivému, což vede k výlučnosti, podezíravosti a konfliktu. Jednotlivci i celé skupiny se stávají obětí kolektivního myšlení, které potlačuje individualitu a kritické myšlení.

Vzdělávání, otevřený dialog a podpora kritického myšlení jsou klíčové faktory, kdy je společnost schopna reflektovat vlastní chyby, respektovat odlišnosti a hledat řešení na základě faktů, a tím je méně náchylná k nacionálním projevům. Analogicky opačné snahy politických subjektů vedou k rozdmýchávání nacionálních vášní. Ukázkovým příkladem byla občanská válka v bývalé Jugoslávii a snadno takové tendence najdeme v současném Slovensku či Maďarsku. Řekl bych, že právě tyto země se stávají vzorem pro české nacionalisty, kteří aktuálně drží v šachu populistickou koaliční vládu a Sněmovnu.

V tomto ohledu není ustanovení svátku „Den české vlajky“ ničím jiným než úlitbou českým nacionalistům. Tento počin nemá nic společného se zdravými vlasteneckými pohnutkami, kteréžto jsou primárně osobními emocemi vázanými na místa, lidi, kulturu a tradice. Nevěřím, že nějaké „dny něčeho“ mohou přispět k čemukoli společensky pozitivnímu. Je to naopak, stanou se jen příležitostí pro ty, kteří touží zasévat semínka strachu, zášti a nenávisti ke všemu, co je označeno za cizí, byť je to v současném multikulturním světě zcela absurdní.