Co je to mainstream?

A která jsou to ta maistreamová média? Četl jsem názor, že jsou to ta, která jsou určena pro jednoduché lidi. Pro ty, co nevěří v ufouny, v alternativní medicínu, v ezoteriku a v nadpřirozené bytosti, jakou je třeba náš prezident.

Slovo „mainstream“ se dá snadno přeložit jako „hlavní proud“, což obecně může reprezentovat většinový vkus, většinovou orientaci a většinový názor. Rozhodně nechci tvrdit, že většina vždy měla, a stále musí mít pravdu, nicméně existuje poměrně široké spektrum různých stanovisek, v jejichž případě to tak docela vypadá: většina z nás si třeba myslí, že auto pohání spalovací motor, Země obíhá kolem Slunce a antibiotiky se vyléčí bakteriální infekce. Asi to tak bude, a pro alternativní názor, že pohon auta zabezpečují permoníci, Země je želva a táhnou ji sloni a léčit se má zaříkáváním, se poměrně komplikovaně hledají argumenty.

V případě umění je jistě otázkou vkusu jestli se nám líbí to, co většině nebo naopak cosi výstředního a obecně výjimečně akceptovatelného. Těžko se to hodnotí a proto ani nelze říci, že je to či ono dobře nebo špatně. V mediální sféře je pojem mainstream jaksi dvousečný. Pokud si většina národa zvolila za své politické představitele ty, které si zvolila, měla by být oněmi maistreamovými médii ta, která jaksi souzní s politikou vlády či Hradu, tedy třeba televize Barrandov nebo Parlamentní listy. V tomto případě bych si neodpustil jízlivost, že tato média jsou vskutku jen pro jednoduché lidi. To ale jen tak na okraj.

Obecně se za však maistreamová média považují velké deníky, významné informační servery, tiskové kanceláře a třeba veřejnoprávní televize a rozhlas. Přijímat z těchto zdrojů informace je rozumné, protože v podstatě nikdo jiný nemá takové možnosti a tato média si nemohou dovolit informovat zcela nepravdivě. Mohou pochopitelně z různých důvodů zprávy libovolně filtrovat v oblasti prezentace názorů mohou prostřednictvím různých hostů či spolupracovníků prezentovat názory, které se ledaskomu nemusí líbit. K vytvoření si co nejkvalitnějšího názoru je pak velmi dobré použít i jiná média, a to i taková, s jejichž stanovisky se často neshodujeme.

Není vyloučené, že tento článek budou číst konzumenti různých podivuhodných informačních zdrojů, proto si dovolím výše uvedenou myšlenku ještě osvětlit: Z maistreamového zdroje, třeba z ČTK, potažmo z České televize nebo rozhlasu se dozvíme informaci o nějaké události. Zpravodajové a reportéři nám poskytnou vše, co je možné v dané chvíli zjistit. Proč jim nevěřit? Z téhož zdroje můžeme přijmout i hodnocení oné události od nějakého odborníka ( i „odborníka“), ale je jistě dobré seznámit se s názory jiných odborníků( i „odborníků“) ze zcela jiného typu média. Je však vždy dobré položit si oblíbenou otázku právníků: cui bono? Tedy koho příslušné médium zastupuje a v čí prospěch působí.