Co je naše násilí a vaše násilí, pane kardinále?

Co je tím skutečným násilím? Je to určité umělecké vyjádření, nebo zločinná činnost některých církevních představitelů a katolické církve jako celku? Kardinál Duka má asi jasno:bagatelizuje odporné činy kněží a žaluje divadelníky.

Řekl bych, že v současné době by měli představitelé katolické církve být spíše ticho a šoupat nohama, a pokud by se snad rozhodli podávat nějaké žaloby a trestní oznámení, mělo by to asi směřovat do vlastních řad, a ne směrem k uměleckým projektům, které sice mohou ledaskomu připadat kontroverzní a obscénní, ale nemohou nikterak ublížit malé skupině lidí, kteří je zhlédnou, natož společnosti, která se o nich pouze zprostředkovaně dozví. To se bohužel o zločinech páchaných kněžími, o skandálním přístupu církve, která zvrhlíky kryla, a směrem k nápravě udělala velmi málo, říci rozhodně nedá.

Hodnotit nějaký umělecký počin je velmi těžké a velmi zásadně je to poplatné době, ve které se tak děje. To se především týká určitých principů mravnosti. To, co bylo normou ve starověkém Římě, bylo ve středověkém křesťanském světě tabu. To, co bylo nemyslitelné ve viktoriánské Anglii, bylo padesát let poté ve Francii naprosto směšné. To, co bychom ještě docela nedávno vnímali třeba jako pornografii, nad tím se dnes nikdo ani nepozastaví. Nechci hodnotit, je-li to dobře nebo špatně, konečně se to, myslím, ani hodnotit nedá, protože nežijeme minulostí ale aktuální přítomností.

Někdo by mohl namítnout, že ani sexuální poměr s dětmi a mladistvými nebyl vždy ve všech kulturách vnímán negativně, natož jako zločin. Byla to běžná norma nejen, jak se aktuálně často prezentuje, v islámu, ale i ve starověkém Řecku a Římě, ale také, což možná někoho překvapí, i ve středověkém Japonsku a v některých křesťanských komunitách téže doby. My ovšem nežijeme ani ve starověku, ani ve středověku, ani ve viktoriánské Anglii. Na umění, které reflektuje aktuální stav naší společnosti, nahlížíme liberálním fokusem a k sexu se z hlediska nějaké restrikce váží jen jednoznačné zákonné normy.

Chci tímto říci, že jako se nelze domáhat praktik z jiné doby a jiných kultur v oblasti sexu, nelze se domáhat prudérních norem v současném uměleckém vyjádření. Nikoho přeci nikdo nenutí, aby konzumoval v oblasti umění to, co se mu nelíbí, přijde mu nevkusné nebo obscénní. Lidé mají být chráněni pouze před tím, aby nebyli s tímto konfrontování bez vlastní vůle a své účasti. Totéž platí v oblasti sexu, normou se stalo prakticky vše, co neodporuje zákonu. Co spolu "v posteli" dobrovolně dělají dva zletilí a svéprávní lidé, je jejich věc, a nikomu nic není ani po tom, co se předvádí na jevišti pro ty zletilé a svéprávné lidi, kteří zcela dobrovolně přišli na představení, o kterém předem věděli, jakého je druhu.

Dnes se bude brněnský městský soud zabývat žalobou kardinála Duky na divadelníky, kteří inscenovali hry Olivera FrlićeNaše násilí a vaše násilí a Prokletí, a přestože pan kardinál žádá pouze omluvu, jsem přesvědčen, že se není komu za co omlouvat. Naopak bych chtěl slyšet jasnou a upřímnou omluvu z úst primase českého. Ne, za své spolubratry, kteří vážně pochybili, ty snad čeká světská a možná i boží spravedlnost, ale za svou církev, která jim to umožnila, která před tímto problémem zavírala oči a dokonce zločinné jednání kněží kryla.

Poznámka: Soud nepravomocně odmítl žalobu kardinála Duky s tím, že ničí osobnostní práva nebyla porušena, což je i z laického hlediska docela pochopitelné. Svým způsobem Dominik Duka pomohl divadelníkům prezentovat skutečnost, že není na místě kriminalizovat projevy umělecké svobody.