Co Čech, to politolog

Amatérským politologem se cítí být leckterý z nás, máme však i legie vystudovaných „politologů“, které chrlí kromě renomovaných vysokých škol i školy značně pochybné.

Jsem ten poslední, který by chtěl jakkoli zpochybňovat vzdělání a vzdělávání se, a to v jakékoli podobě, v jakémkoli oboru a v jakémkoli věku. Přestože si někteří nevzdělaní hlupáci myslí opak, jsem přesvědčen, že vzdělání nemůže nikomu uškodit, ale naopak jen pomoci. A je také třeba podotknout, že vzdělanost je jenom jednou z lidských kvalit a že absolvování nějaké školy nemusí být ještě zárukou vzdělanosti a odborné erudice. Speciální otázkou je pak společenská užitečnost a potřebnost absolventů různých oborů.

Abych byl konkrétní a také trochu osobní, uvedu, že jsem chtěl po gymnáziu studovat entomologii. Nestalo se tak, protože i za normalizace někdo vcelku správně usoudil, že u nás nenajdou uplatnění tisíce hmyzozpytců, a proto se na Univerzitě Karlově tento obor některé roky ani neotevíral. Vystudoval jsem tedy obor trochu příbuzný, kterým jsem se však stejně nikdy neživil a broučky jsem měl jako hobby, ale to už trochu odbíhám od meritu tohoto článku.

V demokratickém světě je nepochybně správné, aby se každý mohl svobodně rozhodnout, co chce studovat, nicméně pro přijetí na příslušnou školu musí prokázat předpoklady a systém by logicky měl kapacitně a motivačně zohlednit určitou společenskou potřebnost. Je asi hodně lidí, pro které jsou kulturní antropologie, filozofie či teologie zajímavějšími obory než strojní inženýrství, ale stát asi potřebuje více strojařů než filozofů. Kolik ale společnost potřebuje politologů?

S trochou (ale opravdu jen s malou trochou) nadsázky bych řekl, že společnost nepotřebuje politologa ani jednoho jediného, respektive politologem – myšleno člověkem orientujícím se v politických procesech – se může stát každý, kdo jakkoli získané znalosti z filozofie, sociologie, ekonomie či historie aplikuje na politiku. Je to stejné, jako se může laik bez specifického vzdělání stát třeba respektovaným entomologem, což je, vězte, docela běžné. V tomto smyslu by měl být každý odpovědný volič minimálně adeptem oboru politologie.

Naopak formální studium politologie zvláště na pochybných soukromých vysokých školách má spíše charakter onoho „rychlostudia práv“ na Západočeské univerzitě v Plzni. Je to tedy způsob jak nedovzdělaní lidé s politickými ambicemi či funkcemi získávají akademické tituly, aniž by se obtěžovali faktickým získáváním skutečné odbornosti. Typickým příkladem kromě zmíněných „plzeňských práv“ může být Vysoká škola aplikovaného práva, které byla odebrána akreditace, kterou patrně vůbec neměla získat. Jejími absolventy se stali např. Filip Turek, Jana Černochová či Lukáš Otys. Mohl bych jmenovat řadu jiných více či méně pochybných soukromých vysokých škol a jejich absolventů, nicméně s hodnocením jejich úrovně, což platí i pro školy státní, a nejen ty vysoké, je to složité.

Na každý pád se s politology roztrhl pytel, což platí i pro instituce, ve kterých působí, vzniklých patrně z důvodu přebytku politologů na trhu. Když budete pravidelně sledovat vyjádření všemožných expertů, jejichž služeb využívá záplava publicistických pořadů různých televizních stanic, zjistíte, že se prezentují tak rozdílnými názory a pohledy, že z toho jde jednomu hlava kolem, horší však je, že různě interpretují i fakta. Rozdílná stanoviska na vysoce odborné problémy mohou zastávat i špičkoví vědci, nicméně se obvykle shodnou na tom, že je Země kulatá, nikoli placatá, a že „sojka zůstane sojkou…“.

Když se zamyslíme nad aktuálním obsahem slova politika, zjistíme, že je tento pojem v ideologickém smyslu zcela vyprázdněn, jediné, co zůstává, je ona podstata boje za společenské uspořádání, přičemž místo samotného uspořádání nás více zajímají političtí aktéři. Co udělají, co řeknou, co si asi myslí. Měsíce se mediálně řešily kauzy „Turek“ a „Macinka“, přičemž samotný Turek fakticky žádnou politiku netvoří a Macinka vlastně také ne. Politika tak degraduje na sled různých skandálů, excesů, animozit a věštění, co se stane, když…Politika tímto přestává být látkou pro politology a stává se spíše potravou pro bulvár, případně okultní pavědy.

Pokud je toto stav „akademické mediální politologie“, jaká může být politologie lidová, tedy ta hospodská. Ideologické principy jsou pravěk, to už zajímá jen „politické archeology“. A co takhle morálka, etika nebo diplomacie? To není pravěk, to je sci-fi. Z politiky kromě zmíněného politického bulváru zbývá už jen ekonomika, a to ještě jen v podobě: kdo mi dá je dobrej, kdo mi vezme je hajzl. A ze všech stran se rozebírá hlavně to, kdo může za to, že je to tak, jak to je, rozumí se tak blbě. V tom máme my, čeští politologové naprosto jasno.