Co bychom udělali jinak, kdybychom byli Gréta

Určitě bychom si teda nenechali ten Aspergerův syndrom, to tedy ne, nechodili bychom místo školy stávkovat, zbavili bychom se těch bludů o kysličníku uhličitém a nikdy, ale opravdu nikdy bychom nevystoupili v OSN.

Kdybychom byli Greta, žili bychom docela normální život, chodili bychom do školy nebo do práce, nadávali na ty či ony politiky, že pořád nemáme životní úroveň, jako mají v Kuvajtu, stěžovali bychom si, že se nám stále zdražují energie a pohonné hmoty, štvalo by nás, že kvůli suchu nemůžeme kropit na chatě zahrádku a napouštět bazén, že nám kůrovci likvidují lesy, že je při inverzi ve městě smrad jak ve vopičárně, a že ty popelnice na tříděný odpad jsou tak daleko, že se na to třídění můžeme vybodnout.

Kdybychom byli Greta, bylo by všechno lepší. Snažili bychom se zachraňovat planetu pomalu a hlavně rozumně. Ve své podstatě by ani nebylo poznat, že ji zachraňujeme, tak bychom byli opatrní.  Dbali bychom na to, aby naši jakoukoli aktivitu někdo nemohl vnímat úkorně, aby nikdo nemohl trpět pocitem studu nebo mít špatné svědomí z nějakých chyb či zanedbání. Naše konstruktivní návrhy by pochopitelně nesměly nikoho poškodit, nikomu zkomplikovat život, nikoho urazit, a hlavně by nesměly nikomu snížit jeho životní úroveň a pocit pohodlí.

Kdybychom byli Gréta, tak bychom si místo záškoláctví přečetli učebnici chemie pro 8. ročník ZŠ, kde se popisuje kysličník uhličitý jako bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, jehož molekula může být tak malá, že po čase „proleze“ i stěnou plastové lahve. Zjistili bychom, že to, co vidíme či jinak vnímáme, bude asi něco jiného než CO2.  Z poněkud odbornějších studií bychom pak mohli usuzovat, že s vlivem tohoto plynu na klima to není ve všech ohledech tak jednoznačné. Dívali bychom se na celou problematiku komplexněji, a to do té míry, že bychom dospěli k přesvědčení, že je to celé tak nejasné, že vlastně nemá cenu vůbec nic dělat.

Kdybychom byli Greta, užívali bychom si dětství a dospívání v prominentní rodině a neobviňovali bychom z toho, že jsme jako všichni puberťáci nešťastní, celý svět, a hlavně ne amerického prezidenta Donalda Trumpa, který si to, jak známo, jen tak nenechá líbit. Může nás zesměšnit (to on umí, protože si z něho dělá srandu půlka světa), může vyhlásit válku Švédsku, může nechat sestřelit to neekologické letadlo, kterým jsme přiletěli a může, tak jak to má rád, na just od zítřka produkovat dvakrát tolik CO2 než dosud a nechat lovit tuleně i velryby nejen Inuity ale i jenkye. Do sídla OSN bychom tedy nepáchli ani omylem.

Kdybychom byli Greta, bylo by všechno jinak. Na světě by bylo veseleji a nemuseli bychom číst tisíce kritických článků o tom, že kdybychom nebyli vůbec nebo byli někým jiným, než jsme, bylo by možné na této planetě přežít. Ale jelikož Greta nejsme, a Greta je tím, kým je, bude to ještě dramatické.