Češi by volili czexit, dokonce prý i ti mladí

Myslím si, že je dobré, zamyslet se nad tím, kdo a proč takové nálady u nás vyvolává. Nedovedu si totiž představit, že by nějaký mladý člověk v této zemi mohl na vlastní kůži negativně vnímat důsledky našeho členství v EU.

Když pominu ptákoviny, jako že tuzemský rum nemůže být oficiálně označován jako rum a pomazánkové máslo jako máslo, nenacházím nějakou hmatatelnou nevýhodu našeho členství. Naopak vidím celou řadu zcela hmatatelných výhod. Nicméně nehodlám nikterak bagatelizovat ony nehmatatelné emoce: pocit nesvobody, pocit ztráty možností významně se podílet na kolektivním rozhodování a podobně. To jistě není nic bezvýznamného.

Zapátráme-li v naší moderní historii, máme tu tři zásadní (ale velmi rozdílná) období, kdy jsme byli pod vlivem cizí moci. Bylo to období Rakousko-Uherska, krátké období protektorátu a potom neoficiální, ale velmi významný vliv Sovětského svazu, jehož satelitem jsme de facto čtyřicet let byli, přestože jsme vystupovali jako suverénní stát, vázaný s ostatními satelity jen organizacemi jako Varšavská smlouva či RVHP.

Ve všech třech případech jsme objektivně na tomto podřízeném postavení tratili. O protektorátu není snad třeba mluvit, v rámci Rakouska-Uherska, stejně jako v rámci sovětského impéria, jsme byli nejvyspělejším územím s nejlepší životní úrovní, a je jisté, že nás tyto svazky brzdily, a v jistém smyslu jsme dotovali zaostalejší území. To se konečně ukázalo krátce poté, co jsme z těchto struktur vystoupili. Ve všech třech případech jsme se do své pozice dostali spíše na základě určitého historického vývoje, než že bychom dobrovolně tento stav zvolili, i když před únorem 1948 se to prohlédnout dalo, a byli tací, kteří měli jasno, k čemu volební vítězství komunistů v roce 1946 povede. 

A ve všech třech případech byly ovšem zcela zásadní i ony emoce. Touha po federalizaci a posléze po osamostatnění se na mocnářství nebyla v podstatě vůbec motivována ekonomicky, období protektorátu, bylo obdobím války, takže tam to bylo vše úplně jiné, a během sovětské nadvlády bych řekl, že ty emocionální a hmatatelné touhy po změně byly tak půl na půl. Viděli jsme docela zřetelně, jak roste životní úroveň Západu, a jak v tomto ohledu socialistické státy stagnují. Pocit nesvobody byl pak reálně podložen přítomností sovětské armády a obecným podřízeneckým postojem politické reprezentace, nemluvě o režimu jako takovém, jehož nositelem byl právě Sovětský svaz.  

Docela chápu, že ony emoce z doby „budování socialismu“ mohou pamětníky této epochy negativně ovlivňovat i ve vztahu k EU, nicméně, jak bylo uvedeno výše, těžko se hledají argumenty proto, že bychom díky svému členství něco tratili. Jsme stále ti, kdo v rámci EU ekonomicky ze svého členství profitují, což je mimochodem dost nepěkný argument pro naše setrvání. Abych nebyl špatně pochopen, obecně profitovat ze skutečnosti, že jsme v EU, bychom měli vždy, řeč byla o zcela konkrétních výdajích a příjmech. Členské státy by se měly chovat jako partneři benefitující na svém členství, a ne jako parazité. 

Chápu v tomto smyslu názory generace mých rodičů, tak do určité míry chápu i názory generace svých dětí, pro které je to, co bylo pro mě v jejich věku bláhovým snem, úplnou samozřejmostí. Ta úplná samozřejmost, třeba v podobě cestování, studia i práce v zahraničí, je však mnohdy dána právě tím, že jsme součástí Evropské unie, a ne Společenství nezávislých států nebo nějakým rádoby neutrálním ostrovem. Možná právě tuto realitu dnešní mladí málo slyší, a naopak ze všech stran poslouchají zpochybňování důležitosti našeho členství v EU a také kritiku této instituce.

A jsme u merita problému. Kritika procesů, práce konkrétních představitelů a třeba i samotného obecného fungování EU se mísí s kritikou podstaty ideje sjednocené Evropy jako takové, stejně jako našeho členství v ní. A to je chyba. Zcela konkrétně: pokud se někomu nelíbí, jakože se asi nelíbí, byrokratická přebujelost této instituce nebo třeba migrační politika, je zcela nemístě to kritizovat a přes naše zástupce prosazovat kroky k nápravě. Pokud se nám nelíbí náš malý vliv, je třeba tlačit na to, aby mohl být náš vliv větší, což například mohou ovlivnit kvalitnější eurokomisaři, kteří se prosadí do významnějších funkcí apod.

Upřímně se děsím toho, že by v této náladě někdo vyvolal referendum o setrvání v EU. Je to smutné, ale část našeho národa by hlasovala na základě toho, že existuje cosi jako migrační kvóty, dnes již malicherný byrokratický nonsens, který coby problém už dávno vyšuměl, a ne na základě seriózní úvahy o skutečném významu EU pro náš stát. V této souvislosti jsou mimořádně nezodpovědná a nebezpečná vyjádření mnohých politiků, zvláště těch, kteří nenesou prakticky žádnou odpovědnost, ale díky poněkud naivitě poskytnutému mandátu od voličů mohou z důvodu vlastních ambicí škodit.

Je to nebezpečná hra. Dobrým poučením by nám mohla být Velká Británie, která, jak známo, na základě referenda proces vystoupení začala realizovat. Nejen že by dnes již v Británii referendum dopadlo jinak, ale i tak velký, silný a dominantní stát bude mít patrně velké problémy. Jak by to asi probíhalo u nás a s kým bychom se dali do kupy? Že by třeba s tím Společenstvím „nezávislých“ států?

Průhledná hra populistických hnutí prosazujících přímou demokracii by měla být snad snadno prohlédnuta, ale co si myslet třeba o vyjádření prezidenta republiky, který podporuje referendum o setrvání v EU, ale sám tvrdí, že by hlasoval pro setrvání. Prezident musí znát sociologické průzkumy, takže se nabízí otázka, jestli je takový „ultrademokrat“, „ultrapopulista“ nebo prostě jen chrlí kontroverzní neuvážené výroky jako v minulosti často.

Na každý pád by se síly, které si přejí naše setrvání v EU, měly snažit nenásilným způsobem popularizovat ideje sjednocené Evropy a obecné výhody z toho plynoucí, jakož i absurditu našeho případného odchodu. V aktuální vnitropolitické situaci je totiž bohužel možné, že někdo takové referendum, třeba v rámci parlamentního handlování, reálně prosadí.  

 Zdroj:

https://zpravy.idnes.cz/studie-globsec-mladi-visegrad-cesi-evropska-unie-f6a-/zahranicni.aspx?c=A180202_133329_zahranicni_ert