Čas propůjčuje důstojnost i zrůdám aneb Putinovy ficky

„... a jejich provinění se stala řádem světa. Neboť, ať poznovu dím, čas propůjčuje důstojnost i zrůdám.“ Nikdy mě ale nenapadlo, jak krátký čas to někdy může být.

Výše uvedený citát Vladislava Vančury má nepochybně obecnou platnost. Na tyrany, zločince a masové vrahy z dávné minulosti máme tendenci nahlížet jako na vzory, dobrodince lidstva nebo jako na takové ty romantické románové postavy, nicméně vždy záleží na tom, jaký náhled nám byl kdy podsunut. Caesar nebo Alexandr Makedonský se staly obecně pozitivními symboly, kdežto v případě Čingischána či Tamerlána je to právě naopak, přestože se jejich činnost principiálně nelišila. Napoleona vnímáme jako důstojnou a romantickou postavu, přičemž se jeho skutky a plány v řadě ohledů nelišili od skutků a plánů Adolfa Hitlera, kterémužto zatím čas chválabohu důstojnost nepropůjčil.

Nelze ale pominout skutečnost, že někdy to může být i naopak. Někdy až odstup a přístup k relevantním informacím zabezpečí, aby byla zrůda jako zrůda pojmenována. Důvody jsou nabíledni. Typickými příklady mohou být Lenin a Stalin. V této souvislosti mě napadá, jestli komunista Vančura neměl tušení, co se v Rusku od revoluce do vypuknutí 2. světové války děje. Je známo, že se distancoval od gottwaldovského radikálního křídla, ale jiní na základě takových informací své marxistické postoje přehodnocovali. Aby nedošlo k omylu, vážím si Vančury jako literáta i odbojáře, jen na tom demonstruji, jak složité to může být s ideologiemi a činy, které jsou v jejich jménu páchány.

Je tedy pochopitelné, že lidé na základě informací prohlédnou, uvědomí si, že dříve milovaní vůdci byli zrůdy a masoví vrazi, ale těžko jsem schopen pochopit, že na masové vrahy a zrůdy někdo počne po velmi krátké době nahlížet málem jako na dobrodince a vzory nebo je tak vnímá od začátku, přestože relevantní informace má k dispozici. Ten nejlepší příklad je nadosah. Putinovský režim je vinen rozpoutáním války, má na svědomí statisíce životů na obou stranách, nezměrné utrpení nevinných lidí a astronomické hospodářské škody. Bez ohledu na chyby a různé kontroverze ze strany Ukrajiny i Západu je toto holá skutečnost. Vůdce, který rozpoutá zbytečnou a nesmyslnou válku s cílem obsadit sousední suverénní stát a potřít právo svébytného národa na sebeurčení musí mít nutně status Adolfa Hitlera, a takto by se k němu měl demokratický a civilizovaný svět i každý člověk, který má alespoň trochu cti v těle, stavět.

A teď si představme, že třeba pro čtvrtinu Slováků je Putin nejdůvěryhodnějším světovým politikem a většina Slováků si přeje vítězství Ruska. Jak je to možné? Lze pochopit obavy z války, vnímáme ekonomické aspekty, ale přeci nelze přát vítězství agresorovi a z důvodu zachování cen ropy jednat s „Hitlerem“ jako by to byl mírotvorce. Je smutné a troufám si říct i hrozné, že demokratický svět se nedokázal Rusku postavit zcela zásadně a nekompromisně. Rusko mělo být už dávno odříznuto od okolního světa a ekonomicky přinuceno k jednání. Místo této politiky nastoupili bezzubé sankce, formální deklarace a kšeft se zbraněmi a válečným materiálem. A teď se ještě chtějí představitelé některých zemí s tímto masovým vrahem servilně domlouvat. To je hanebné.

Už se asi opakuji, ale historie nám jasně ukazuje, kam vedou všechny nezásadové počiny, zbabělé kompromisy, politikaření, sledování osobních zájmů, touha po moci a snaha zalíbit se naivním voličům. Kam vede upřednostnění mnohdy pofiderních ekonomických zájmů nad zcela zásadními principiálními stanovisky. Špatná a nezásadová politická rozhodnutí jsou také příčinami vleklých konfliktů, ať už je to Blízký východ, subsaharská Afrika nebo aktuálně Ukrajina.