Bu-bu-bu-budeme se ještě dlouho strašit?

"Unesli nám svobodu slova, svázali ji, zmlátili a chystají pro ni detenci" je název aktuálně oblíbeného článku. Kdybych měl takové články brát vážně, už bych asi neopustil byt, uvažoval o emigraci a zoufal si. 

Ve své naivitě si vůbec neuvědomuji, jak je venku zle. Jednak tam totiž řádí zmíněná cenzura (ta řádí asi i vevnitř, protože se způsobem, kterému moc nerozumím, určitě dostane i skrz zavřená okna do mého počítače), pak je tam pošlapávána svoboda slova (už jsem si také kolikrát říkal, že bych někomu s chutí jeho projev svobody slova pošlapal, leč nemaje předlistopadové obutí, nevím jak na to) a nakonec tam jako černá ruka řádí utečenci, a když ti ještě náhodou ne, tak alespoň Romové spolu se sluníčkářskými zvrhlíky.

Řítíme se do zkázy, do rozkladu hodnot i Evropy, multikulturní stoky a všeobecného marasmu. Přestože bych to asi zvládl pojmenovat sám, tak jsem si tyto výrazy vypůjčil z některých článků, zvláště marasmus se mi moc líbí.  Nevím, který z významů toho slova měl nejmenovaný autor na mysli, ale forma podvýživy to asi nebude. Pokud však myslel duševní sešlost, tak to bych se pod to klidně podepsal.

Všichni věštci se na tom shodují, i na Nostradama brzy dojde, případně na Zjevení Janovo a následnou Apokalypsu. A já si tu chodím po Nuslích se psem, jenž už dávno rezignoval na služební výcvik, s kdejakým obejdou se zastavím na kus řeči, jsem neozbrojen a navíc často nejsem (zvláště po návratu z vinárny) ani ve střehu. A nic. Andělé strážní nad námi patrně bdí.

 Doma si čtu, co mi přijde „pod ruku“, občas se podivím, že za to či ono ještě někdo nedostal před redakcí po tlamě, ale říkám si, že má asi také výkonné anděly. Amatérští i profesionální novináři totiž píšou občas věci, že z toho jde jednomu hlava kolem a žalobu na ně musí přijmout bez mrknutí oka i v trafice, natož u soudu. Tak koho sakra cenzurují? No, řeklo by se logicky ty, kteří se mi z tohoto důvodu „pod ruku“ nedostanou. Pak to ovšem musí být dokonalé spiknutí, protože v dobách normalizačních jsem měl docela jasno, kdo je v nelibosti, a také kde si jeho díla mám sehnat. Teď nikoho takového neznám a jsem tudíž zmatený.

A kdo nás to ohrožuje? Na koho si naši mírumilovní občané nakupují zbraně a chystají se zakládat domobrany? Zeptal jsem se na to jednoho pána, který se u nás ve vinárně chlubil, že má dvě kulovnice, jednu brokovnici a jeden kulobrok, kdyby jako něco…  Podíval se na mě jako na idiota, rozhlédl se, jestli mi na to neodpoví osazenstvo podniku sborově, a pak řekl suše: na migranty, přece. Zřejmě si představuje, že pojede k Bělé pod Bezdězem, vyleze na posed, počká, až nějaký utečenec opustí tu ubytovnu, vybere nejvhodnější ze svých zbraní a skolí ho jako muflona. Jinak si to nedokážu představit. Nebo že by snad chodil u nás po parku se svými čtyřmi flintami a střílel po lidech podle barvy pleti nebo pokrývky hlavy? To abych se pak moc neopaloval a nenosil svůj oblíbený šátek.

Chtěl jsem napsat ještě něco o strachu našich žen, které se hrozí sexuálních zpustlíků, ale to je asi citlivé téma. Chápu, že mohou být vyděšené, protože k té hrůze, kterou si některé prožívají doma, není už teď pro ně úplně bezpečno ani venku.

Když jsem kdysi pobýval v teplých, a ne vždy pohostinných krajích, říkali jsme si jedno staré vojenské rčení: Nejhorší smrt je smrt z uzoufání. Není to asi příliš trefné, ale nechci už hýřit lidovou moudrostí. Úplně by asi stačilo, jak název blogu evokuje, přestat strašit a naslouchat věštcům. Podle mayského kalendáře měl být konec světa už asi pětkrát, a pořád nic.  Podle různých vylekanců a předpokakanců (dodatečně jsem upravil to znělejší slovo) už bychom měli být v pekle, ale ať koukám, jak koukám, čerti nikde.