Boryš umí po skalinách

Tohle nevinné postpubertální hanobení státní hymny mě ex post napadlo v souvislosti s doznívající aférou, kterou způsobil z mého pohledu dost nepochopitelný počin Českého olympijského výboru s naší hymnou.

První sloka Tylovy a Škroupovy písně, kterou už sto let používáme jako hymnu, je prý krátká, málo bojovná a málo vlastenecká. Je to tak.  Pomineme-li, že tato nebojová a málo vlastenecká podoba hymny přežila okupaci i budování socialismu, při kterém se na vlasteneckou notu alespoň směrem na Západ významně hrálo, je tato první sloka pozoruhodně univerzální, a druhá navrhovaná sloka naopak problematická.

Text pokračování písně slepého houslisty se totiž vrací k principům etnickému nacionalismu a výraz „Čechů slavné plémě“ evokuje biologické pojetí národa, což je vskutku překonaná idea. První sloka nemá žádné náboženské konotace, což se mi jeví v případě nejateističtějšího národa na světě zcela případné, kdežto v druhé se mluví o bohu a o duši. Na konci této sloky je pak genderově nevyvážený obrat „mezi Čechy domov můj“. Připadalo by mi jako úplný nesmysl kvůli něčemu takovému měnit text existující hymny, jako to udělali Rakušané, ale zavádět něco takového v roce 2018 je asi zbytečné.

Nevím, jestli použití pouze první sloky pro státní hymnu bylo jen důsledkem toho, že společně s druhou, slovenskou částí byla československá hymna optimálně dlouhá a co do délky obou částí vyvážená, ale počin to byl zdařilý, protože právě tato část je zcela nadčasová a univerzální. To konečně dokazuje i oficiální německý text hymny, jehož začátek začíná otázkou: „Wo ist mein Heim, mein Vaterland?“ a odpovědí na ní je: „Bohmen ist main Heimatland“. To sice v kontextu role sudetských Němců, okupace a poválečného odsunu působí poněkud podivně. Ale na druhou stranu z toho vyplývá, že výraz „země česká“ neznamená, že se jedná o území ovládané „etnickými“ Čechy, ale prostor, kde žijí různé národy a národnostně, odpovídající označení „Česko“.

O národu Čechů je zmínka v navrhovaném pokračování, a já se divím, že předkladatele tohoto pokračování hymny nenapadlo, že toto, stejně jako další uvedené skutečnosti, je poněkud problematické. Že pan Kejval a jeho kolegové toto nezvážili, a pokud zvážili, že je neodradilo něco takového zainvestovat a prosazovat.

Chápu, že sportovci by chtěli bojovat. Myslím, že nikoho by nemrzelo, kdyby byli ještě bojovnější, než někdy jsou, ale hymna má i jiné využití. Konečně ve sportu se používá, když už je dobojováno, a je čas smíření vítězů s poraženými. Právě v okamžiku, kdy při znění hymny stoupá vlajka po stožáru, není hanbou uronit slzu, a to jak pro sportovce, tak pro fanoušky. K tomu se mírná snášenlivá a trochu tklivá píseň hodí znamenitě.

Text obou slok písně:

první sloka:

Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

druhá sloka, v platném znění zákona již neuváděná

Kde domov můj?
kde domov můj?
V kraji znáš-li Bohu milém
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!