Berlusconizace po česku

Přestože česká verze tohoto slova by byla poněkud krkolomná, není těžké najít v Čechách dvojníka bývalého italského premiéra, který pokud nemá oblibu v nezletilých prostitutkách, bude, jak je patrné, těžko zlikvidovatelný.  

To schéma je podobné, bohatý podnikatel s podivnou minulostí vytváří impérium, které postupně získává monopol v nějakém odvětví, kupuje si určitý mediální prostor a vstupuje do politiky jako spasitel, který se od ostatních politiků distancuje a deklaruje, že jejich zkaženost ho vlastně donutila do politiky vstoupit.

Je to osvědčený postup. Lidé získávají pocit, že ten, kdo tak úspěšně podniká, bude i stejně úspěšně řídit stát. Spatřují v takovém člověku někoho nového, neokoukaného, což ten svým chováním podporuje. Do svého týmu najímá schopné a servilní spolupracovníky, kterým se bez velkých zkušeností rychle podaří naskočit do vysoké politiky a ti mu za to jsou patřičně vděční. Média, která vlastní, zase udržují patřičný mediální obraz našeho člověka. Okatě ho nechválí, ale ani tvrdě nekritizují.

Po nějaké době lidé z počátečního opojení trochu vystřízliví, začnou si všímat, že některé sliby zůstaly jen sliby a moc získaná politickou funkcí je více prostředkem pro vlastní byznys, než pro blaho občanů. Někoho na základě nezvyklé arogance i napadne, že za úspěchem vedle nesporných schopností stojí i všehoschopnost, že za úspěchem v podnikání jsou podivné kontakty z minulosti, schopnost pohybovat se na hraně zákona a naprosto cílevědomá bezohlednost. Někomu sice dojde, že takového politika nechce, ale mnoho lidí se již nechalo koupit populistickými sliby, názory i prosazenými zákony a opatřeními.  Možná už pochybují, ale člověk si nerad přiznává, že někomu skočil na špek.

Ti, co na špek neskočili nebo si to dokáží přiznat, začnou přemýšlet, jak se takového politika zbavit. Pokud se ho nepodaří zdiskreditovat na základě jeho minulosti, je osvědčené hledat  amorální nebo rovnou nezákonné jednání v činnosti obchodní. Tam přece udělá nějakou lumpárnu každý. Oblíbené jsou daně a dotace, obojí totiž dotýká všech, nejen konkurence nebo zákazníků.  Skvělá příležitost se naskytne, má-li dotyčný nějakou neřestnou libůstku, čím zvrácenější, tím lepší.

V případě Berlusconiho to trvalo jeho protivníkům velmi dlouho a nakonec ho utavili na zmíněných daních a na jakési nezletilé prostitutce. Téměř ze všeho ho sice armáda právníků vysekala, ale jeho kredit se snížil natolik, že jeho strana byla ve volbách poražena.

Andrej Babiš úspěšně přečkal kompromitaci, že spolupracoval s StB a soudně se očistil, teď jsou na řadě dotace. Kdo si myslí, že mu nějakých padesát miliónů určených pro chudé firmy na vlastní jízdárnu a haciendu zlomí vaz, je asi naivní. Vždyť je to i pod prezidentovou rozpoznávací schopností, tak jak by to mohl rozpoznat občánek.  Své koaliční partnery ve vládě drží v šachu, protože pokud by vláda padla, byl by pravděpodobně v předčasných volbách úspěšný. To ví i prezident, takže je pro něho toto spojenectví určitou zárukou vlastního zvolení.

Nějaké body ale ztratí, a pokud se objeví další hnízda a třeba i nějaká privátní lumpárnička, tak se minusové body mohou do voleb načíst. Babiš nemá Berlusconiho charisma ani politickou prozíravost, takže jeho dlouhodobé setrvání na výsluní není příliš pravděpodobné. Už při drobných útocích na svoji osobu ztrácí trochu nervy, asi proto, že si zvykl, že mu nikdo neodporuje a nikdo ho nekritizuje. V tom se ale politika od byznysu liší, politik to může schytat od kohokoli a silou toho moc nezmůže. Hodně je sice na voličích, ale dost také na ostatních politických subjektech. V tom ovšem panu Babišovi hraje vše do karet. Pravice skomírá a ani ČSSD není v optimální kondici, takže se i v následujících volbách může ANO stát volbou bezradných voličů, a to bez ohledu na to, že se jeho majitel zapletl. Zaplétají se přece občas všichni, tak co.

Po „uzávěrce" jsem si přečetl, že Andrej Babiš to vše dělal pro své děti a lhal a mlžil, aby ochránil rodinu. Dojemné. Málokteré oko zůstane suché.