Babiš v koutě

I králík vás pokouše, když mu nedáte možnost utéci, o kryse ani nemluvě. Člověk zahnaný do kouta může vyjednávat, hrát o čas a také taktizovat.

Předseda vlády se musí snažit stůj co stůj udržet funkční koalici, jejíž minoritní politické formace mu to rozhodně neusnadňují. Premiér potřebuje k pohodovému vládnutí i prezidenta. Pokud jdou tyto dva elementy proti sobě, je Andrej Babiš zahnán do onoho pomyslného kouta. Kousáním si moc nepomůže, a tak hraje o čas. Ovšem i ten čas jednou vyprší a premiér nutně někoho naštve. Učiní krok k rozložení koalice, nebo si proti sobě poštve Hrad. Prezident totiž má také páky a dá se předpokládat, že mu odepřené kompetence posvětí i ústavní soud.

Když poslouchám a čtu některé komentáře, napadá mě třeba Thomas Kulidakis, kterého CNN Prima News využívá jako toho oponenta většiny ostatních novinářů, mám pocit, že se nějak zapomíná na skutečnosti, které konflikt Strakovy akademie a Hradu započaly a eskalovaly. Začalo to nejmenováním Filipa Turka, za což může být Babiš Pavlovi vlastně vděčný, neboť se jasně ukazuje oprávněnost takového prezidentova rozhodnutí. Pokud někdo měl a má pochybnosti o překročení ústavních pravomocí hlavou státu, mohl to řešit ústavní žalobou. Nestalo se, tudíž je tímto tato věc fakticky uzavřena.

Prezident učinil, co dle svého přesvědčení učinit musel a konflikt dál neeskaloval. Eskalovali ho Motoristé, kteří si vzali jako rukojmí vládu a pod kotel přikládají stále. Co má udělat prezident republiky, když mu ministr zahraničí a zároveň člověk s ubohým kreditem i mandátem sděluje, že on bude rozhodovat o naplňování jeho ústavních pravomocí? Má snad říci, že když si to pan Macinka nepřeje, bude jezdit jen tam a tehdy, když mu to on schválí? Má snášet útoky na svoji osobu, hejty a urážky bez toho, aby se ohradil? To by ze sebe udělal loutku, kteroužto prezident dle naší Ústavy rozhodně není.

Pokud jde o inkriminovanou cestu na zasedání NATO, ukazuje se navíc, že není důvod, aby prezident českou delegaci nevedl, protože obecně nezastává, a tudíž ani nebude prezentovat jiná stanoviska než vláda, což je argument pro jeho účast, nikoli proti ní, jak míní pan Kulidakis. Je tedy zřejmé, že celý problém tkví v uražené ješitnosti představitelů strany, která se jen shodou okolností dostala do vlády a nyní si užívá opojného pocitu faktické moci vydírat premiéra a domnělé moci řídit prezidenta.

Andrej Babiš je v nezáviděníhodné situaci. Má ve vládě neschopné amatéry z řad koaličních partnerů, kteří se navíc prezentují skandálním vystupováním a svou nekompetentnost ani nezakrývají, a skandály se ani nevyhýbají představitelům jeho strany. Ve společnosti sílí nespokojenost s kontroverzními a veskrze zbytečnými počiny vlády, které jdou opět na vrub partnerům, kteří, jak sám premiér uvedl, nepochopili, že už jsou součástí exekutivy, a nejsou na happeningu svých partají, které oslovují nevýznamnou část voličů.

Myslím si, že premiér nemá žádný plán, jak se z této situace dostat, protože asi žádný takový není. Dělá tedy to, co obvykle, mlží a vyjadřuje se podle toho, ke komu právě hovoří, odvádí pozornost jinam, napadá novináře a opozici a čeká, že se to nějak vyvrbí. Problém má ovšem s tím, že prezident je sice přístupný určitým kompromisům, ale na rozdíl od něho se vyjadřuje přímo, zásadově a jasně a stejně tak i jedná. Konečně asi i proto přes známé hendikepy vyhrál prezidentskou volbu a podporuje ho bezprecedentně velká část společnosti. Má tedy v tomto ohledu o dost větší politický mandát než on a propastně větší mandát než představitelé Motoristů a SPD.

Na základě výše uvedeného by nám mohlo být Andreje Babiše až líto, ale nezapomeňme, že se do toho rohu zahnal sám. Je ovšem třeba přiznat, že koaliční vládnutí je vždy problémové, a to i tehdy, jsou-li spolu strany ideologicky a programově blízké a jsou reprezentované normálními politiky, a ne bandou různých politických extrémistů a nedospělých individuí. Na každý pád nemám obavu, že by se stala naše politika mediálně nezajímavou.