Až peklo zamrzne

České frazémy, 4. díl

Smrdí jako psí kšíry

Všichni moji psi měli a mají kšíry. Ne, že by to byli psi tažní, ale je to pro ně i pro mě pohodlnější a praktičtější úvaz, než je obojek. Kšíry mých psů mi nesmrdí, ale to bude tím, že mi nesmrdí ani samotní psi. Tím nechci zpochybňovat, že „vůně“ psího postroje musí být každému příjemná, a to zvláště když se namočí a zatuchne, nicméně kšíry nesmrdí kvůli psímu potu, protože se psi nepotí, respektive mají potní žlázy pouze na spodní straně tlapek a někdy kolem čumáku. Smrduté psí kšíry jsou tedy jen vizitkou psovoda.

Jepičí život

Spojení „jepičí život“ se, jak známo, používá jako metafora pro velmi krátké trvání, pomíjivost nebo rychlý konec. Tento obrat je odvozen od reálného životního cyklu příslušníků hmyzího řádu Jepic (Ephemeroptera). Život dospělců tohoto hmyzu je velmi krátký, jsou to hodiny maximálně jednotky dnů (dospělé jepice nemají ani funkční trávicí soustavu), ovšem celkový vývoj trvá roky. Jepice náleží do skupiny hmyzu s tak zvanou nedokonalou proměnou, jejich vývojová stádia nazýváme nymfy, a ty se s každým svlékáním více podobají dospělým jepicím. V jejich vývoji se vyskytuje i unikátní stádium subimago, což bývá často interpretováno jako původní, primitivní znak. Na těle nymfy jsou zřetelné základy budoucích křídel a vnější žábry. Jepičí život sice znamená krátké trvání a rychlý zánik, jepice však žije relativně dlouho, ovšem v různých svých podobách.

Jít k duhu

Rčení „jde jí/mu to k duhu“ znamená, že je něco pro někoho prospěšné, zdravé nebo posilující. S duhou to pochopitelně nemá nic společného. Ve staré češtině výraz duh znamenal sílu, zdraví, užitek nebo prospěch. Základem je praslovanské slovo dug, které znamenalo „pevný“ nebo „silný“. Dodnes to vyjadřuje ruské slovo dužij, což znamená silný. Stejný původ má dužina a také neduh a přídavné jméno neduživý.

Až peklo zamrzne

„When hell freezes over“, říkají Angličané v situaci, kdy našinci častěji řeknou „až naprší a uschne“, „na svatého Dyndy“ nebo „až vykvetou hrábě“. A od pana Wericha známe i ono roztomilé „až opadá listí z dubu“. Na každý pád tato rčení vyjadřují krajní nepravděpodobnost. Přestože obecná představa pekla evokuje žár, ohně, kotle a s tím spojené mučení hříšníků, v bibli se o pekle explicitně píše jen v Janově Zjevení, na jiných místech slovo „peklo“ značí spíše hrob. Jan uvádí, že je peklo připraveno pro Satana a jeho anděly, po Posledním soudu však do něj mají být uvrženy také duše hříšníků. Římskokatolická církev obecně definuje peklo jako stav konečného (sebe)vyloučení ze společenství s Bohem a blaženými. Peklo je tedy důsledek úmyslného páchání smrtelného hříchu bez pokání a úmyslného odmítání Boží milosti, což má za následek věčné oddělení od Boha v okamžiku smrti. Peklo je ovšem předmětem všemožných náboženských představ, mýtů, pohádek a lidového folkloru. Z Apokalypsy je i ona „horká varianta“ coby „jezera ohně a síry“, ovšem Dante, který si dal v Božské komedii na popisu inferna opravdu záležet, líčí ten poslední z devíti pekelných okruží jako „mrazírnu“, ve které spočívají ti nejhorší hříšníci. S nadsázkou lze tedy říci, že někdy peklo zamrznout klidně může.

Nechat na holičkách

Význam je jasný: opustit někoho v nouzi, bez pomoci, bez prostředků či v bezvýchodné situaci. Co jsou to ovšem ty holičky? Možností je několik. Jednak je to doslova holá zadnice, což dává smysl, stejně jako obecně „holost“ evokuje zranitelnost či chudobu. Další variantou původu frazému je pak holička coby nedozrálý, odpadlý plod. Na holičkách je tedy člověk zanechán s něčím, co je úplně k ničemu. Ovšem, když jsem ještě měl vlasy, nechával jsem jejich úpravu vždy na holičkách.

Zlom vaz!

Přiznám se, že jsem nad zjevnou nesmyslností této běžné fráze nikdy nepřemýšlel. Všichni víme, že se používá jako přání štěstí, zejména před těžkým či významným úkolem. Frazém pochází z divadelního prostředí a důvodem zdánlivě absurdního přání je pověrčivost herců, kdy je přímé přání úspěchu považováno za magické přivolání opaku – smůly, proto se přeje naopak cosi zlého, tedy zlomení vazu.

Pátá kolona

Na rozdíl od „pátého kola u vozu“, což je běžné vyjádření přebytečnosti a zbytečnosti, je smysl a původ „páté kolony“ zajímavější. Toto označení se používá pro skryté nepřátele uvnitř státu či organizace, tedy špióny, sabotéry, zrádce a obecně ty, co sympatizují s nepřítelem. Termín pochází ze španělské občanské války, kdy generál Emilio Mola prohlásil, že kromě čtyř kolon postupujících na Madrid má ve městě ještě „pátou kolonu“ sympatizantů, která zaútočí zevnitř. Dnes se tento pojem specificky používá k označení jakékoli menšinové skupiny, která aktivně pracuje proti zájmům státu.

Černý pátek

Těžko bychom našli slovní spojení, které má více souvislostí z různými událostmi. Nejdříve se podívejme na ty ekonomické krachy:

Černý pátek roku 1869 – hospodářská krize v USA po pádu tržní ceny zlata 24. září

Černý pátek roku 1873 – hospodářská krize v Rakousko-Uhersku, od čtvrtka 8. května

Černý pátek roku 1929 – počátek krachu na newyorské burze následující po propadu 24. října – největší burzovní krach v dějinách

Černý pátek roku 1866 – první burzovní krize v pátek 11. května v Londýně po krachu banky Overend a Guzney

Černý pátek roku 1987 – nastal 19. října 1987, když se prudký pokles kurzů na Wall Streetu po dlouhém vzestupném období rozšířil na všechna burzovní místa.

Černý pátek v dopravě:

V 50. a 60. letech 20. století ve Filadelfii policisté používali termín „Black Friday“ pro popis pátku po Dni Díkůvzdání. Ulice byly zaplaveny davy lidí a aut, což způsobovalo dopravní kolapsy a pro policii to znamenalo těžkou službu. Páteční dopravní kolapsy jsou ovšem běžné dodnes a prakticky všude.

Nákupní šílenství:

Obchodníci se zjevně snažili negativní název „Black Friday“ přetvořit na pozitivní. V účetnictví se ztráta tradičně zapisovala červeným inkoustem a zisk černým. Protože na konci listopadu začínají lidé masivně nakupovat dárky, obchody se dostávají z celoroční ztráty do zisku. Každoročně se tak nazývá zahájení období výprodejů velkých obchodních řetězců.

Nelze také pominout určité historické konsekvence, byť se pro ty negativně vnímané pátky standardně nepoužívá přívlastek „černý“:

Na „Velký“ pátek byl, jak známo, ukřižován Ježíš Kristus a v pátek 13. října 1307 začalo na příkaz francouzského krále Filipa IV. Sličného podle tradice pronásledování a zatýkání templářů, po kterém následovalo mučení a smrt mnoha rytířů. V pátek 18. března 1314 byl také v Paříži upálen Jakub de Molay, poslední velmistr řádu.