Asi nezbude než si zabalit spacák a zase vyrazit na Kavčí hory

Chcete snad Události s Andrejem Babišem, Fokus Andreje Babiše, 168 hodin Andreje Babiše, Interview s Andrejem Babišem, Otázky Andreje Babiše a Babišovy dobroty?

Současná opozice, která se těší, že brzy nebude opozicí, usiluje o faktické zestátnění veřejnoprávních médií (zdrojem financování veřejnoprávních médií je obecně přímá nebo nepřímá daň, poplatek koncesionáře nebo dotace), a to skrze zrušení koncesionářských poplatků a zavedením přímého financování ze státního rozpočtu, o kterém logicky bude rozhodovat vláda a parlament. Argumentuje přitom tím, že i v jiných demokratických státech (třeba v Rusku😊) existují státní média a jinde „státní média“ (z daně financovaná veřejnoprávní média), ale zapomíná však dodat, že v zemích, kde má toto uspořádání dlouhodobou tradici, je také náležitě ošetřeno, aby aktuální vládnoucí garnitura nemohla tato média ovládat. Přesně to by se však patrně stalo, kdyby byla naše média takto „zestátněna“, a to bez ohledu na to, kdo bude vládnout. Problematičnost takové změny je patrná ze situace v Maďarsku a jsme také svědky toho, co dělá s medii Robert Fico.

Pokud nějaký politik argumentuje tím, že koncesionářské poplatky jsou nemorální a jejich zvýšení a rozšíření je neopodstatněné, spoléhá na prostoduchost svých voličů, případně na jejich hamižnost. Poplatky se za sedmnáct let obecného zdražování všeho vůbec nenavyšovaly a je také naprosto nemožné zjišťovat, zdali a jak veřejnoprávní média lidé užívají na svých mobilních zařízeních. Největší hloupostí je pak vytváření představy, že pokud občan neplatí poplatky přímo, tak je neplatí vůbec, jako by snad prostředky vydané ze státního rozpočtu nebyly výdaji z kapsy každého občana. Princip solidarity platí v tomto smyslu zcela univerzálně. Bezdětní spolufinancují školy, neřidiči dálnice, zdraví dotují nemocné atd. Nebezpečí státního financování, jak je uvedeno výše, spočívá v daleko snazším ovládnutí médií aktuální politickou garniturou, která si k tomu na základě většiny v Parlamentu může odhlasovat i odpovídající mechanismus.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/piratum-vadi-ze-maji-poplatky-ct-platit-i-majitele-mobilun-odmita-to-i-ano-a-spd.A250211_132903_domaci_kop

Nelze se nezeptat, o co konkrétně kromě populistických blábolů odpůrcům navýšení i rozšíření poplatků a zachování koncesionářského principu vlastně jde? Jde snad o částku vyšší o 25 korun měsíčně, respektive 205 korun měsíčně pro nové plátce? Nikoli. Jde o to, že zvláště Česká televize je trnem v oku hnutí ANO, a ještě více rozčiluje SPD. A proč to tak je? Inu proto, že si ČT přes všechny opačné snahy i chyby stále zachovává podstatu své veřejnoprávnosti a nezávislosti, přičemž je ze zákona povinna respektovat kontrolovatelná a také kontrolovaná pravidla a svůj kodex. Tedy i to, že každý, kdo tato pravidla poruší, se z toho musí zodpovídat.

Česká televize jako jediná televizní stanice vysílá investigativní pořady pranýřující různé politické a společenské nešvary a informuje o kauzách bez ohledu na stranickou příslušnost jejich aktérů. Činí tak pochopitelně i různí nezávislí žurnalisté, ale ti pracují často s velmi omezenými prostředky. Řekl bych, že je to činnost, která je v zájmu všech občanů bez ohledu na osobní sympatie a antipatie a je také jasné, že se to těm, kteří mají máslo na hlavě, nelíbí. Soukromé televizní stanice jsou založeny jinak. Všemi prostředky usilují o sledovanost, a to skrze zábavu, která může mít a má v rovině společenské a politické charakter vytváření kontroverzí a mediální show více či méně bulvárního charakteru. Na tom není vůbec nic špatného, jenom si myslím, že někdo by tu seriózní a také investigativní žurnalistiku dělat měl.

Mohlo by se zdát, že jsem nekritickým obdivovatelem veřejnoprávních médií. Opak je pravdou. K mnohým počinům ČT jsem naopak velmi kritický, jenom je ona kritika jaksi opačného charakteru. Přál bych si ještě více oné investigativní novinařiny, daleko méně snahy o bulvarizaci zpravodajství a publicistiky, více dokumentaristiky, méně laciné a lascivní zábavy v podobě různých estrád a pseudosoutěžních pořadů, které jsou doménou soukromých televizí, více kvalitní dramatické tvorby místo seriálového braku a reality show, které mají být opět jen výsadou komerčních televizí.

Netuším kolik spoluobčanů sdílí výše uvedené názory, ale bez ohledu na to mi jen tyto požadavky dávají smysl existence veřejnoprávních médií. Čím více se Česká televize přiblíží komerčním televizím a Český rozhlas komerčním stanicím, tím menší se stane jejich potřebnost, a naopak se tím legitimizuje názor, že veřejnoprávní média nejsou potřebná, a proč by za ně měl někdo platit, když to samé poskytnou komerční média, která se živí reklamou, zcela zadarmo.

Myslím si, že by se odpůrci veřejnoprávních médií z řad řadových občanů měli nad těmito okolnostmi trochu zamyslet. Měli by si uvědomit, že každý má jiný vkus, tudíž se všem nemůže líbit všechno, a že každý má jiné názory, tudíž těžko akceptuje názory rozdílné. Obsah zpravodajských a publicistických pořadů je ovšem třeba přesívat síty objektivity a ověřitelné pravdy, oddělovat názory a komentáře od faktických informací, nikoli vše měřit mírou vlastní nechutě sledovat a poslouchat to, co konzumovat nechci, a naopak se živit tím, co se mi subjektivně líbí.

Nechci v rámci nadsázky z úvodu článku tvrdit, že by si dnes opoziční politická garnitura televizi a rozhlas v budoucnu „zprivatizovala“, ani to, že nikdo nemůže mít pocit, že aktuální publicistika je tendenční, ale jsem přesvědčen, že je třeba dělat vše pro nezávislost veřejnoprávních médií. Tomu nepochybně přispívá koncesionářský princip, apolitické rady a striktní požadavky na objektivitu informací. A k prosazení těchto principů mám spacák stále připravený.