Ani po smrti namalovanej na zdi!

Chtěla byste, soudružko Konečná, žít v Rusku nebo v Číně? Já ne, a nepřál bych to ani lidem, které nemám rád, tedy ani vám ne. Ale co takový roční fakultativní pobyt někde „na chutore daleko ad Moskvy“?

V Rusku jsem byl několikrát, ale pouze jednou v tomto miléniu. Touhu tam trvale žít bych komentoval oblíbenou hláškou jednoho mého kamaráda, kterou jsem použil v názvu článku: „Ani po smrti namalovanej na zdi!“ Sovětský režim za Brežněva nebyl žádná selanka, v době perestrojky se tam dýchalo volněji, ovšem rapidně vzrostla kriminalita, a putinovský režim pak postupně navázal kontinuitu s režimem stalinovským, který se vyznačoval militantností, podezíravostí, pronásledováním a vražděním veškerých oponentů, mocenskými územními nároky, uzurpací moci a všeobecnou bídou prostých Rusů.

Nejsem sice schopen pochopit, jak může svéprávný, vzdělaný a morální člověk sympatizovat s takovýmto totalitním režimem, ale když pominu ideologii a s ní spojenou nesvobodu, pořád existuje něco jako kvalita života. Ta sice také souvisí s hůře měřitelnými nemateriálními hodnotami, ale dá se dobře měřit exaktně měřitelnými kritérii. V tomto ohledu je Rusko na úrovni zaostalých zemí (válkou si rozhodně nepomohlo), které sice disponují lidským potenciálem, vojenskou silou (včetně jaderných zbraní), nerostným bohatstvím, elitami ze všech možných odvětví a extrémně bohatou oligarchickou třídou, ale obyčejní lidé žijí ve stavu, kterému v Evropě říkáme bída.

Vyspělost státu se dá měřit různě, ale tím zásadním kritériem je to, jak žije právě ta nejchudší a nejpočetnější společenská třída. Mimochodem v Číně, která je na rozdíl od Ruska i ekonomickou a technologickou velmocí, je tento rozdíl ještě markantnější. Kromě všudypřítomného totalitního režimu žijí stamilióny Číňanů v pro nás naprosto nepředstavitelných podmínkách. Na tom se shodují všichni, kteří v Číně dlouhodobě pobývali. Není bez zajímavosti, že byl jednou jeden prezident (ten, jehož jméno se již nemá vyslovovat), který nám dával Čínu za univerzální vzor, což si lze zpětně těžko vysvětlovat jinak než jistým druhem demence.

Ten (jehož jméno se nevyslovuje) má však plnohodnotné nástupce a jsou to ti, které během své politické kariéry podporoval, tedy komunisté a jiní ideologicky těžko zařaditelní populististé. A ti nám opět vypráví „o zemi, kde zítra znamená již včera“, o zemi, která vede spravedlivou válku, o zemi s jasnozřivým a ušlechtilým vůdcem, o zemi, kde se krásně žije a o zemi, kterou jenom zlí jazykové pomlouvají, očerňují a dehonestují. Myslím si, že nikdo z nich by v Rusku nechtěl žít ani jako prominent (hodně ruských prominentů včas ze země zdrhlo a stále zdrhá), natož pak jako „burlak“ táhnoucí proti proudu času stalinistického molocha. Jenom takovýmito prohlášeními blbnou malověrný lid.

Abych byl spravedlivý, nechtěl bych žít ani v Americe, a to nejen s ohledem na to, kdo tam aktuálně úřaduje. Tedy mohl bych asi žít jako zabezpečený člověk někde ve srubu v Rocky Mountains (to bych konečně mohl daleko od ideologií i na ruské Čukotce nebo v Altaji), ale ani Spojené státy nejsou takovým rájem na zemi, jak jsme si říkali za bolševika. Z toho nás rychle vyvedli ti, kteří tam utekli a museli se sakra ohánět, aby v Americe mohli slušně žít, a dnes to není jiné. Jiné je aktuálně asi jen to, že se tam demokratickou cestou dostal k moci člověk, který se chová jako šílený absolutistický vládce, jak vystřižený z nějaké středověké monarchie. Už tak velkou zákonnou moc „obohatil“ o prvky, které známe právě z Ruska, a které jsme si asi vůbec neuměli představit v „kolébce demokracie“.

V tomto ohledu si říkám, že ta civilizovaná a demokratická část Evropy, do které patříme, není vůbec tak špatným místem na život, jak se nám to stále někdo snaží nakukat. Ona ta prý ekonomicky slabá, nedozbrojená, politicky rozhádaná, ideologicky nesourodá a různými excesy zmítaná Evropa je naopak spolu s několika málo neevropskými státy tou nejluxusnější částí světa, a málokdo by ji po prozření měnil za i zdánlivě přijatelné země, natož pak za místa, kde by „nechtěl být ani po smrti namalovaný na zdi“.