A terazky mi povedztě, Foltýn, keho vy si predstavujetě pod takým slovom „svině“!

„Pokud někdo v této době podporuje či adoruje ruský režim, který vraždí na Ukrajině zajatce, mučí lidi, zabíjí civilisty a unáší děti, já o něm říkám, že je buď smutný, opuštěný, frustrovaný nebo prostě jen svině.“

Autor výše uvedeného výroku vládní koordinátor strategické komunikace státu Otakar Foltýn měl včera před poslanci mediálního výboru referovat o práci svého týmu. Ve skutečnosti však opět vysvětloval, koho měl na mysli, když použil označení „svině“, protože se patrně dotkl těch poslanců, kteří adorují ruský režim, vraždící na Ukrajině zajatce, mučící lidi, zabíjející civilisty a unášející děti, jinými slovy omlouvají režim, jenž vyvolal a vede válku, která jako by z oka vypadla počátku té 2. světové.

Přijde mi opravdu hodně zvláštní, když se někdo musí zodpovídat z jadrné kritiky těch, kteří sympatizují z válečnými zločinci a se zločinným režimem. Je to o to divnější, že v zásadě mírným výrazem „svině“ neoznačil nikoho konkrétního a dokonce připustil, že těmi sympatizanty mohou být i lidé opuštění, frustrovaní a smutní. Já bych osobně takto korektní nebyl, a kromě kategorie lidí se zmrveným charakterem a frustrovaných jedinců bych uvedl ještě funkční negramoty, kteří si v hlavě nedovedou srovnat, co se vlastně děje, a to bez ohledu na to, o jak velkou skupinu obyvatelstva jde.

Napsal jsem, že mi to přijde zvláštní, ale ono to vlastně tak zvláštní není. Vzpomeňme, jak ve 30. letech v demokratickém Československu oficiální cenzura stíhala protinacistickou propagandu a satiru, kterou do svých her nekompromisně vkládali v Osvobozeném divadle Voskovec s Werichem. Moc se o tom nemluví, ale ve zmíněné době nebylo ani u nás málo obdivovatelů Adolfa Hitlera (tím nemyslím toho, kterého z něčeho takového nesmyslně obvinila ona „nahnutá hlava“), a ještě více bylo lidí loajálních. Připadá snad někomu, že by se z označením budoucích kolaborantů jako sviní měl někdo někomu zodpovídat? No, snad ne!

Aby nedošlo k omylu, není v tomto ohledu řeč o lidech, kteří si emocionálně přejí konec války, kteří poukazují na chyby, faktické, relativní i pocitové, kterých se před vypuknutím konfliktu dopustila Ukrajina, EU i USA. Není řeč, a i Otakar Foltýn to vyjádřil zcela jasně, o lidech, kteří vyjadřují různé názory nezapadající do rétoriky mainstreamu, ale o evidentních podporovatelích a přisluhovačích ruského režimu.

Osobně si myslím, že drtivá většina opozičních poslanců těmi podporovateli není, přestože pár takových jedinců by se asi našlo, třeba „noční vlk“ Foldyna, ale populisté jsou si vědomi oné smutné skutečnosti, že totiž vítězství Ukrajiny v této válce si přeje méně než polovina Čechů, mnoho našinců si přeje konec války bez vítěze a bohužel možná až každý dvanáctý občan by rád viděl jako vítěze ruský režim. Na tu poslední kategorii patrně cílí SPD a na ty předchozí dvě hnutí ANO, to je poměrně evidentní. Docela zoufalé mi na tom přijde, že třeba zdroj tohoto průzkumu tuto skutečnost vnímá pozitivně, protože třeba na Slovensku je všechno jinak.

Žijeme v divném světě. Lidé brojící proti politické korektnosti vyletí jak čertíci na pérku, když se nějaký oficiální činitel vyjádří politicky nekorektně. Patrně považují onu korektnost jako zlo, jen když jde proti jejich postojům, těžko si to vysvětlovat jinak. Myslím si, že v tomto ohledu bychom si měli nalít čistého vína:

Po české kotlince, stejně jako kdekoli jinde, chodí slušní, rozumní a čestní lidé, lidé nešťastní a různě frustrovaní, kterým tato skutečnost zatemňuje mysl, lidé hloupí mající blízko k funkční negramotnosti (kolem 10% populace) a také ty „svině“, tedy lidé zcela charakterově pokřivení a zlí, etablující se asi většinou z předchozích dvou kategorií.

Politici cílí na své elektoráty a bohužel tak často činí bez ohledu na svou osobní čest a své soukromé názory, podřizujíce se stranické disciplíně, jako by neexistovalo dobré a zlé, pravdivé a lživé, ale pouze účelné a neúčelné.

Nejsem si jistý, jestli bylo nutné a rozumné vytvořit post vládního koordinátora strategické komunikace, ale pokud se tak stalo, neměli bychom asi v předsudečném zděšení a v provládní kritice potírat vše, co vyjádří, a spíše než nad obraty, které použije, přemýšlet o podstatě toho, co vyjadřuje.