...A nám i paní Šichtařové povládnou dementi

Není-li překážkou obecného volebního práva stařecká demence, nesvéprávnost, funkční negramotnost, analfabetismus ani psychiatrická diagnóza, proč by nemohli do obecních zastupitelstev voleni bystří šestnáctiletí občané?

Paní Šichtařová se ve svém posledním článku rozhořčuje nad tím, že politici STAN navrhují volební právo (pouze pro volby do obecních zastupitelstev) pro šestnáctileté a uvozuje to konstatováním: „povládnou vám ti nejméně vzdělaní“. Pominu-li to, že se těžko hledají argumenty pro tvrzení, že v šestnácti musí být každý méně vzdělaný než v šedesáti, i pro to, že jen vzdělání je podmínkou odpovědné volby, tak mě překvapil autorčin úsudek, že šestnáctiletý volič do obecního zastupitelstva se stává nějakým vládcem.

Takovou třešničkou na tomto poněkud špatně upečeném dortíku je pak to, že ti „nejméně vzdělaní“ budou vládnout jenom nám, paní Šichtařové patrně ne. Má snad Next Finance status samostatného státu? Pokud ano, omlouvám se, že jsem autorku v nadpisu osobně zařadil mezi ty, komu bude kdosi vládnout.

Když uvádím, co všechno není překážkou účasti ve všech našich volbách, vůbec nepřeháním. Volit mohou a také volí lidé na smrtelné posteli, senioři, kteří již nepoznávají své příbuzné, osoby s omezenou i zrušenou způsobilostí k právním úkonům (volebního práva musí být volič zbaven samostatně, což se prakticky neděje), funkčně negramotní občané, kterých je u nás více jak deset procent, analfabeti, uvěznění recidivisté a trvalí i dočasní „obyvatelé“ psychiatrických léčeben.

Mohl bych uvést i různé extrémisty, ale to je jiná kategorie, ti bohužel většinou dobře vědí, co dělají. Je sice otázkou, kdo všechno z výše uvedených svého práva reálně využívá, ale tak by se dalo zeptat i v případě teenagerů. Ti z nich, co ještě nedozráli ani k tomu, aby si u nich na vsi vybrali mezi Novákem a Horákem, tak ti asi o volby moc velký zájem mít nebudou. Naopak kdejaký šestnáctiletý může mít docela jasno, a to jasnější jasno, než mnohý senior volící na základě nějaké setrvačnosti, nereálných slibů nebo naopak tak běžných tradičních pohnutek typu: „oni nám v padesátém šestém na hranici pozemku porazili hrušku“.

I další autorčiny argumenty jsou slušně řečeno pozoruhodné. Nevhodnost mladých lidí pro, jak píše, „politické hry“ (obecní volby přitom takový charakter často vůbec nemají) demonstruje na příkladu Švédky Gréty Thunbergové, ekologické aktivistky, kterou přirovnává k novodobé Johance z Arku. Je to dobrý příklad. Skutečná Johanka, prostá venkovská dívka iniciovala cosi velmi významného, kéž by to tak bylo i u Gréty.

Napříč celým článkem pak paní Šichtařová mluví o jakési liberální levici, která prý potřebuje místo starších rozumných konzervativců, hloupé mladé revolucionáře. Nevím sice, koho tím myslí, ale naopak vím, že liberální levice je téměř protimluv. Klasické levicové názory prostě liberální nejsou a být nemohou. Každé politické straně se hodí nemyslící hovada, která jsou snadno manipulovatelná, a ta se dle mého názoru vyskytují napříč generacemi, protože, jak říkal pan Werich:„každej blbec–starej–byl taky jednou mladej blbec“.