Salvádor; boj v zemi Spasitele

V prezidentských volbách před týdnem zvítězila bývalá gerila FMLN. Čeká ji boj s chudobou, nerovností a zločinností v jedné z nejnásilnějších zemí na světě

Středoamerický Salvádor je nejmenší latinskoamerickou zemí, nemá ani třetinu rozlohy Česka. Přesto byl po většinu dějin nejvyspělejším státem z chudých okolních zemí a politicky významným regionálním hráčem. Hustě soustředěnému obyvatelstvu bylo poměrně snadné zajistit přístup k základnímu školství a zdravotnictví, a v zemi se tak díky lepšímu vzdělání vyvinul i lehký průmysl doplňující plantážní zemědělství. Příznivý hospodářský vývoj vzal zasvé občanskou válkou v letech 1979-1992. Boje mezi vládní armádou plně podpořenou USA a levicovými partyzány FMLN zemi zpustošily a vyhnaly statisíce Salvádořanů z domovů. Obě strany do boje verbovaly i dvanáctileté kluky a za povstalce bojovaly i dívky. Po uzavření mírové dohody je Salvádor politicky stabilní, u moci se až do roku 2009 střídaly pravicové vlády strany ARENA. Poté poprvé zvítězila bývalá gerila, která svůj mandát obhájila i letos a minulý víkend  bývalý partyzánský velitel Salvador Sánchez Cerén zvítězil ve druhém kole prezidentských voleb. Vyhrál jen o pár tisíc hlasů.

Šestimiliónový Salvádor je totiž silně polarizovaný. K žádným povolebním nepokojům sice nedošlo, přesto poražený pravicový kandidát Norman Quijano vyzval armádu k zásahu. Ta jej ignorovala. Salvádořany nejvíce rozděluje hospodářská politika vlády. Zatímco kabinety ARENA prosazovaly volný trh, rozsáhlou privatizaci a tvorbu pracovních míst v rychle rostoucím průmyslu a službách, levice posílila sociální programy pro zlepšení podmínek chudých, zavedla řadu dotací a zvýšila důraz na životní prostředí. V současnosti se ekonomice moc nedaří, letos má vyrůst jen o 1,5 %, a zatímco vítěz slibuje nastartovat růst veřejnými investicemi a větší rolí státu, opozice je pro podporu soukromých investic. Obě strany souhlasí se vstupem Salvádoru do liberálního obchodního bloku Tichomořského společenství (Alianza del Pacífico), byť FMLN by rádo i do ropného spolku Petrocaribe v čele s Venezuelou.

Ekonomika stojí na službách a remitencích Salvádořanů pracujících v USA. Američtí investoři naopak využívají dobré znalosti angličtiny u mladých k přesouvání řady obslužných center do země. Rychle roste také lehký průmysl, zejména výroba elektrosoučástek. Plantážní zemědělství naopak ztratilo na významu a venkované se stěhují do měst, nejvíce do překotně rostoucího hlavního města San Salvadoru. V Salvádoru jsou i velká ložiska zlata a stříbra, nicméně špatné investiční prostředí znemožňuje rozvoj těžby. Vlády věnovaly velkou pozornost a prostředky na vzdělání obyvatel a diverzifikaci vývozů. Místní colón byl v roce 2001 nahrazen americkým dolarem jako oficiální měna a inflace je dlouhodobě nízká. V chudobě žije okolo 34 % obyvatel.

Podnikatelské prostředí v zemi ničí vysoká a všudypřítomná korupce úředníků. Hurikány, záplavy a sesuvy půdy zase páchají velké škody na majetku a infrastruktuře. Největším problémem je ale bezkonkurenčně násilí. Salvádor patří spolu s Hondurasem k nejnebezpečnějším státům světa. Většinu vražd mají na svědomí nechvalně proslulé maras, gangy věnující se nelegálnímu obchodu se vším možným, loupežím, vydírání obchodníků a okrádání úspor emigrantů prchajících do USA. Nejznámější Mara Salvatrucha (MS-13) vznikla v Los Angeles v 80. letech z uprchlíků ze salvádorské občanské války. Mladíci bez vzdělání vychovaní uprostřed zabíjení se vrhli na zločin. Část z nich americké úřady pochytaly a deportovaly zpátky, čehož MS-13 jen využila k rozšíření působnosti a dnes má vybudovanou organizační i distribuční síť po většině USA a střední Ameriky s desetitisíci dobře vyzbrojenými a disciplinovanými členy, pro něž lidský život nemá hodnotu.

Salvádorská a honduraská policie nemají proti maras šanci a někdy jsou dokonce přímo zapojené do byznysu. FMLN s pomocí církve v roce 2012 zprostředkovala příměří mezi MS-13 a Barrio 18, druhým nejsilnějším gangem, aby se přestaly vraždit na potkání. Příměří snížilo míru vražd o polovinu, nicméně bylo od začátku kontroverzní. Nová honduraská vláda už oznámila, že jej nadále nerespektuje a FMLN se k němu také moc nemá. ARENA prosazovala vůči gangsterům tvrdou ruku, desetitisíce jich zavřela do příšerných věznic a před volbami slibovala „rozdrtit“ maras armádou v ulicích. Vítězná levice chce naopak zlepšit fungování a financování policie a posílit zavedené prevenční a začleňovací sociální programy. Ty jsou každopádně klíčové, má-li se činnost gangů snížit. Až 300 000 Salvádořanů je na maras ekonomicky zavislá a museli by si hledat jiné živobytí. To bude v Salvádoru problém.

Je třeba říct, že ne celý Salvádor je zamořený vrahy. Gangy jsou soustředěné jen do několika měst. Například turistické oblasti jsou bezpečné a turismus je vůbec nejrychleji rostoucím odvětvím ekonomiky. Tropický Salvádor se svými horami a vulkány má jistě na co lákat, jen kdyby v něm nešlo o život... Z hlediska obchodu mne v Salvádoru napadají zařízení do hydroelektráren, generujících většinu elektřiny, a bezpečnostní systémy pro firmy a domácnosti, bez nichž žádný trochu bohatší Salvádořan nemůže existovat. Zbraně pro policii a armádu přirozeně také, byť Salvádor čerpá pomoc od USA a Washington si své zakázky jistě dobře hlídá. 

Na fotografii uvěznění členové Mara Salvatrucha typičtí svým bohatým tetováním. Prý platí, že každá vytetovaná kapka na líci znamená zářez za jednoho zabitého. Tihle dva buď nikoho nezabili (na to moc nevypadají), nebo to nedodržují.