Chci být básníkem prostého lidu a mluvit k němu jeho řečí, nikoliv se podbízet horním deseti tisícům, kteří sice umě a obsáhle mluví, ale nic podstatného neřeknou. Jen je prostý lid vynese na piedestal moci pod příslibem svobody, vzápětí je o ni připraví. V zaslepenosti mocí začnou ty, kteří jim k moci dopomohli, pohrdavě nazývat luzou.
zdroj: Moda.cz kresba Marcela Weisová
Hlásání svobody, kterou hlásá každá revoluce, kromě náboženství, je pouze opium a než se lid z euforie svobody probere, už jej smyčka nesvobody, ještě víc utažená, táhne opět k zemi. Mocní tohoto světa si nemohou dovolit aby jim prostý lid přerostl přes hlavu, protože by vzápětí o tuto moc přišli. Jenomže oni o ní stejně přijdou, a to v té chvíli, kdy jim arogance vůči lidu přeroste jejich hlavu. Zapomněli totiž, že hlas lidu je hlas boží.
Svoboda je poklad, který každý hledá.
Svoboda je něco co koupit se nedá.
Svoboda je víla co před tebou prchá
Svoboda je prostě éterická mrcha.
Svoboda je zboží s kterým kde kdo kupčí
Svoboda je kost na kterou se chytaj hlupci
Svoboda je něco co nikdo neví co je
Svobodu nelze získat bez souboje,
protože svoboda má dvoje vrátka. Jedněmi vejdeš a druhými vyjdeš, aníž jsi pochopil co hledáš a zda to vůbec najdeš. A klidně tě v tom bludu nechá, protože svoboda je prostě éterická mrcha.
Proto ženské jméno nosí,
a vyzrát na ni mohou jen ti správní kosi,
tím myslím kosa co na větvi se houpá,
pak vzlétne a do výšin stoupá
a z ptačí perspektivy na zem hledí
a jenom se diví, že ti tupci dole neví,
že svoboda je jenom éterická mrcha
Pokud lid pokaždé na toto opium naletí, bude vždy jen otrokem požírajícím zbytky ze stolu těch, kterým svou hloupostí dopomohl k moci.
