Jak jsem se setkala s duchem

Vždycky jsem se chtěla stát svědkem něčeho nadpřirozeného. Říkala jsem si, že jakmile něco takového uvidím, okamžitě setřesu počáteční šok, vytáhnu všudypřítomný foťák a patřičně celou věc zdokumentuji. Jo, to se mi to kecalo...

Pondělí 8.11.2010

17:28
Úplně jsem zapomněla, že dnes máme v divadle zkoušku, takže téměř utíkám, neboť za dvě minuty mě má vedoucí vyzvednout na křižovatce.

17:32
Na pokraji totálního fyzického vyčerpání dobíhám na místo určení. Rozhlížím se kolem. Angela nikde.

17:38
Kolem prochází muž s bernardýnem. Já věděla, že jsou to velicí psi, ale až takhle moc?

17:40
Říkám si, že jsem nemusela tak utíkat a ještě bych stihla dojíst večeři. Konečně v dáli slyším Angelin pověstný výfuk. Ten zvuk je naprosto spolehlivě identifikovatelný na vzdálenost pěti kilometrů.

17:41
Na otázku, jestli jsem čekala dlouho odpovím, že ani ne a tiše si vyčítám, že nemám kuráž na to, abych jí vytmavila, že mě vytáhla od žampionové omáčky.

17:44
Vystupujeme z auta, Angela odemyká dveře. Ve chvíli, kdy otevřela, jsme obě dvě viděly světlo. Jakoby od baterky. No jo, fór je v tom, že tam nikde žádná baterka nesvítila. Co víc, pokud by byl v budově někdo další, alarm by začal pěkně nadávat, jak mi vysvětlila má drahá šéfová.
Udělaly jsme dva kroky a slyšely obrovskou ránu. Dveře na druhém konci domu práskly. Velice, velice nahlas. Víme jistě, že předtím byly zavřené a jen tak se neotevřou. Tiše jsem se pousmála a prohodila, že tu možná máme ducha.

17:46
Vcházíme do hlavní kanceláře a nestačíme se divit. Všechny šuplíky otevřené, všechny skřínky mají dveře dokořán. Klíče odtud má jen Angela a majitel budovy, který je ale zrovna na dovolené ve Španělsku. Angela obvolává všechny, kdo mají klíče od hlavního vchodu, jestli neví, co se děje. Nikdo překvapivě nic nevěděl.

Mezitím začali chodit ostatní spoluherci. Dvě hodiny utekly jak voda a v celém centru jsme byly opět jen my dvě - já a Angela.

20:10
Zrovna jsem zametala v hledišti, když jsem koutkem oka zaregistrovala pohyb na jevišti. Zaostřila jsem a viděla někoho stát v rohu pódia. Nenápadně jsem sykla na Angelu, jestli vidí to, co já. Viděla. Gestem mi naznačila, že vyjdeme nahoru a tohoto narušitele chytneme. Ona si totiž byla jistá, že je to jen nějaký zloděj, mé duchařské teorii moc nevěřila. Vyběhly jsme proto obě na pódium a ejhle, ten někdo byl pryč.

Fór je v tom, že neměl kam utéct, z jeviště vede jediná cesta a tu jsme jaksi obě okupovaly. Zůstaly jsme na sebe koukat jak Katka na biomasu.

Na úklid jsme se vykašlaly, zamkly za sebou dveře a já si pořádně rozmyslím, jestli tam zase v pondělí půdju...