Hrozí po roce 2030 zánik českého školství?

Školství, které už nyní trpí vážnou ideologickou chřipkou, se může po volbách dočkat nástupu moru nebo cholery.

Losna nebo Mažňák?

Dne 28.5. 2025 vyšel na Seznam Zprávách lehce manipulativní článek s názvem: „Učitelé se těší na Plagu, žáci na Zajíčkovou.“ Článek vyvolává dojem, že výhradně Plaga (ANO) či Zajíčková (SPOLU) mohou školství přinést něco dobrého a že nemá smysl přemýšlet o jiném přístupu ke školství, než reprezentují tito dva politici. Občané si pak mohou pouze vybírat, který z obou politiků se jim zdá pro školství přínosnější.

Jenomže ono je třeba říci, že ani Plaga ani Zajíčková by do školství mnoho dobrého nepřinesli. České školství se potácí nad čím dál hlubší ideovou, vzdělávací, personální, motivační a byrokratickou propastí a potřebuje spoustu věcí, počínaje rozumným způsobem financování a konče reálnou kontrolou výsledků výuky, včetně zastavení metodického běsnění, kdy se tzv. „odborníci“ předhánějí v objevování toho, jak se má správně učit. Ale Plaga i Zajíčková mají k nutným a rozumným reformám asi tak blízko jako tučňák k Sahaře.

Školní hřbitov po roce 2030

Podívejme se nejdříve na to, co oba spojuje. Shodnou se na strategii 2030+, stejně tak, jako se na tomto dokumentu shodnou „hlavní strany“. (Doteď jsem netušil, že se politická scéna dělí na hlavní a vedlejší strany a zajímalo by mě, kde se na této křižovatce nachází občané. Nejspíš na vedlejší koleji.)

Strategie 2030+ je materiál zdůrazňující právě to, co působí v současném školství jeho úpadek a následně ohrožuje trh pracovních sil, jehož deformace má vliv na zhoršování celkové ekonomické kondice země. Dvě myšlenky, které z tohoto myšlenkového a ideologického paskvilu vyčuhují, jsou rozvíjení tzv. kompetencí a snížení nerovností k přístupu ke vzdělání.

Mozek nebo šikovné ruce? Ne. Budou kompetence!!!

Školství se má orientovat na „rozvoj kompetencí pro aktivní občanský, profesní i osobní život.“ Z výrazu kompetence jako by se stávalo jakési zaklínadlo. Čtenář by měl vědět, že kompetence sama o sobě je mimořádně abstraktní pojem, který je téměř nemožné převést do praktického života. Učitelé zoufale naříkají, když mají pořád dokola vymýšlet další kompetenční charakteristiky a vytvářet na jejich bázi tzv. školní vzdělávací program, což je nekonečný dokument s ďábelsky rozvětvenou osnovou, čtivý srovnatelně s usnesením XIV. sjezdu KSČ z roku 1971. Najít v něm něco užitečného vyžaduje pevné nervy a dostatek času. Školní vzdělávací program nahradil původní osnovy, které popisovaly normálním, srozumitelným a lidským jazykem látku, kterou je třeba probrat a žáky naučit.

Znalosti a praktické dovednosti mají být v budoucnu ještě více nahrazovány obecnými kompetencemi. Ačkoliv část naší mládeže umí již nyní velmi špatně číst, psát a počítat a ze svých schopností a mizerné životní perspektivy mají někteří z nich silné deprese, čeká nás přesto další nástup společenských věd a soft-skills oborů místo matematiky, českého jazyka, cizích jazyků, přírodních věd a technických předmětů. Strach tzv. progresivistických stran z toho, že jednou u voleb utrpí fatální porážku, musí být nesmírný, neboť se zdá, že jediná správná politická orientace mládeže je jejich největší vzdělávací starostí, viz např. link pod článkem. Doufám, že až budou budoucí absolventi škol stát ve frontě na úřadu práce, dokáží tam alespoň zaujmout aktivní občanský postoj. O řemeslnících, kteří v naší ekonomice chybějí už teď, raději ani nebudu psát a pokusy ovlivňovat prostřednictvím školní mašinérie budoucí osobní život žactva připomínají spíše totalitní režimy z minulého století.

Soudruzi, nezapomeňte na inkluzi

Druhým zlatým hřebem dokumentu strategie 2030+ je snížení nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. Tak trochu nechápu, kde se uprostřed kapitalismu tyto inkluzivní perly vůbec vzaly. Rovnost všech ve všem bez ohledu na talent a píli je ryze komunistickou smyšlenkou, kterou se v rámci školství komunisté snažili uvést do praxe v 50.letech v podobě jednotné jedenáctileté školy. Následky byly tak katastrofální, že od experimentu posléze

upustili a udržovali výkonnostní kapitalistické školství s mnoha prvorepublikovými tradicemi s cílem nezničit si úplně hospodářství. Ale ryze komunistické myšlenky si nyní osvojuje progresivní ideologie. Komu prospěje vše prostupující šeď průměrnosti? To jsme už za ty desítky let od pádu starého předlistopadového komunismu zapomněli, že všechny rovnostářské myšlenky jsou utopií, protože ti schopní a pracovití se na to dříve či později vykašlou?

Proč školství opouštějí osobnosti

A nyní, co oba aktéry článku rozděluje. Plaga by chtěl učitelům přidat. To je nepochybně hezká myšlenka, neboť po drsné redukční dietě naordinované ministry za STAN ve spolupráci se SPOLU a Piráty, pokrytecky vydávané za 130% národní průměrné mzdy, by zvýšení tarifních mezd mohlo zabránit alespoň tomu, aby ve školách nemuseli učit školníci. Osobnosti ze školství ale neprchají hlavně kvůli penězům. Hlavním důvodem je dnešní katastrofální postavení učitelů z hlediska platné legislativy. Zatímco zodpovídají téměř za nemožné, poslední kompetence a profesní svobody, které jim ještě zbývaly (právo rozhodovat o formách a metodách výuky), jim byly vládní většinou ve sněmovně v roce 2024 odebrány. O všem ve výuce dnes může libovolně rozhodovat ředitel-úředník od stolu a jemu noty udávají zase úředníci zřizovatele. Přitom jediný, kdo může zabezpečit kvalitní výuku a kdo celé věci rozumí, je kvalitní učitel, a nikdo jej v tom nemůže a nedokáže nahradit. Když k tomu, jak musí dnes učitelé ohýbat hřbet před celou společností, přičteme ještě absurdní byrokracii, nemůžeme se divit, že osobnosti ze školství mizí jako pára nad hrncem a z nastupujících generací jdou do školství až na pár výjimek jen ti, kteří by se jinde neuživili. Ze stejného důvodu v současném školském systému většinou vydrží jen submisivní jedinci, kteří si nechají vše líbit, což nebývají zrovna nejlepší vychovatelé. Peníze tedy nejsou zdaleka jediným důvodem personální krize ve školství, i když samozřejmě určitou roli hrají.

Zkrácení ZŠ a prodloužení školní docházky

Zajíčková by chtěla o rok zkrátit základní školu a žáci by prý byli nadšeni a bičem by hnali své rodiče k volebním urnám. To je ne příliš originální plácnutí do vody, protože zkracování základní školy na 8 let a její opětovné prodlužování na 9 let je asi naším národním sportem. Navíc se taktně zamlčuje, že současně se zkrácením základní školy by se natáhla povinná školní docházku na 10 let, v důsledku čehož by nemohli střední školy v prvních dvou ročnících nikoho vyloučit a kvalita výuky spolu s mírou bezpečnosti by šla opět výrazně dolů, zatímco šikaně by se naopak dařilo o něco víc. A pokud by Plaga, který nemá v lásce víceletá gymnázia, prosadil jejich zrušení, ocitli by se leckde mimořádně bystré a intelektuálně zaměřené děti v uzavřené desetileté pasti spolu se všemi naprosto nevzdělavatelnými jedinci, kteří v rámci svaté ideologie inkluze zamířili ze speciálních (dříve zvláštních) škol do škol základních.

Oslíčku, otřes se

Nelze také nezmínit, jak se Plaga i Zajíčková shodnou s údajnými „odborníky na vzdělávání“, kteří se organizují především v neziskovkách. Tito nikým nevolení a nikým neprověření „odborníci“ jsou lidé, kteří buď se školstvím nemají nic společného a vůbec mu nerozumí, nebo se jedná o lidi, kteří ze školství utekli, protože nedokázali někoho něco naučit, nebo je učit nebavilo a žáci je neměli rádi. Jejich nejoblíbenější téma je karierní systém, jehož páteří je další vzdělávání pedagogických pracovníků. To jsou z velké míry absolutně zbytečná školení, kde se lidé bez jakékoliv praxe snaží přinést pedagogické osvícení lidem, kteří obor vystudovali a mají s výukou značné zkušenosti. Na tato školení se ve školství vynakládají značné částky, které většinou končí v kapsách neziskových organizací, a to za velkého zájmu a potlesku zřizovatelů škol. O to méně pak zbývá na pedagogy. Plaga i Zajíčková jsou velkými příznivci těchto myšlenek.

Kdo udělá reformy, a kdo ještě větší binec?

Pořád si ještě myslíte, že by někdo z obou byl dobrý ministr? Školství potřebuje velké a radikální reformy, ale absolutně nepotřebuje to, co by s ním tento pán a tato dáma chtěli udělat. Pokud si občané chtějí udržet slušnou životní úroveň i v budoucnu, měli by si před volbami pečlivě prostudovat programy jednotlivých stran pro školství. Mládí je naše budoucnost, a pokud necháme politiky a úředníky, aby nám jménem fanatické ideologie zničili školství, nebudou se v nutné míře a struktuře reprodukovat pracovní síly a naše země nebude mít ani prosperitu, ani žádnou budoucnost.

Ing. Zdeněk Trmota, zastupitel Prahy 13, SPD – Trikolora

Odkaz

Odkaz