Dík, Jiří

Napadají mě dvě slova. Pravda a Krása. A karma

Měly by to být nerozlučné sestry... A žádná "fejkárna" na ně nemá.

Přeji Vám hezký nedělní večer, paní Jandová

Krásné

Dík!

PANE autore, je vidět, že toho výtvarného umělce máte “ v krvi”.

Ty fotky ( ne všechny) jsou famózní.

S úctou Procházka

Děkuji, pane Procházko a přeji Vám hezkou neděli

Amen.

Marku, děkuji za tvůj text a Tvé fotky. Několikrát jsem si je prošel, ale nakonec jsem si je zkopíroval a uspořádal na obrazovce, abych u ní rozsvítil svíčku, jako u ikony a přemýšlel o dnešním dnu a jeho poselství. Není jednoduché nepřemýšlet i o zvěrstvech, zabitých a umučených komunisty.

Oldo, moc děkuji za přátelskou odezvu a jsem opravdu rád, že Ti mé fotografie takto posloužily...

Přicházím k tomu, že když vzdáme úctu obětem komunistického režimu, dáváme tím zároveň vyniknout tomu, jak nesmírnou cenu má svoboda, když za ni tolik lidí zaplatilo utrpením, pronásledováním, ba i ztrátou života... Dědeček mojí ženy byl dokonce jednu dobu držel ve velice zlopověstném vězení v Uherském Hradišti... Ten barák má dnes omlácené omítky a dodnes není snadné kolem něj projít bez oné smutné vzpomínky. Možná se jednou opraví a vůbec nejlepší by bylo, kdyby tam vzniklo muzeum připomínající zločiny komunizmu. Aby se nikdo nemohl tvářit, že nebyly a vysmívat se obětem či jejich potomkům.

Velká Karma. Čím víc si budeme vážit svobody, tím víc budeme ctít jejich památku.

Děkuji za Vaše slova, pane Jiří. Souhlasím, tahle přímá úměra je velmi výstižná. A také úcta k obětem komunistického režimu a jejich osobní statečnosti vyzvedává skutečnou hodnotu svobody, velkou cenu obětí, které kvůli ní řada lidí podstoupila

Karma karmovatá....je třeba připomínat dřív, než lidé nabudou pocitu falešného bezpečí

Děkuju moc, Dášo, taky si myslím, že je třeba připomínat. Pokus vytěsnit z veřejného dění zmínky o zločinech komunizmu a o jeho obětech, je markantní. Lidé jsou za jejich připomenutí osobně napadáni.

Podobným trendem je úmyslně šířená nenávist vůči lidem disentu, snaha bagatelizovat jejich námahy a oběti. Dokonce snaha vymazat je z veřejného povědomí. Jakoby snad nikdy neexistovali - oni ani jejich zásluhy na pádu komunizmu.

Kdy jindy byla tak dobrá příležitost vyzvednout několik z nich a vyznamenat, ukázat jejich příklad občanské odvahy, než nyní při státním svátku časově blízkém třicátému výročí listopadu 1989?

Všechny oběti o kterých se píše v článku i o kterých se hovoří v diskuzních příspěvcích, má na svědomí instituce, bez které by nebylo možné páchat v tak velkém měřítku a v tak velké intenzitě všechny ty zrůdnosti, které říkáme stát.

Naší snahou by tedy mělo být, abychom přispěli k tomu, že stát bude mít co nejmenší moc a vliv na naše životy.

Zasloužená karma

Děkuji, Jene