Ženy v české politice - Reflexe, otázky

Pouštím se do tohoto tématu s vědomím rizika. Asi nejvíce rizika nepochopení. Chtěl bych naznačit určité otázky, o nichž si myslím, že nejsou dostatečně reflektovány. Zvolená problematika je obsáhlá, zdaleka se nedá vyčerpat jedním blogem.

Nejde mi ani v nejmenším o zpochybňování role žen v politice. Naopak, kéžby jich tam bylo mnohem více a kéžby ji aspoň trochu povýšily a kultivovaly!
První část své úvahy musím věnovat kritice určitého aspektu mužské mentality - primitivního kolotočářského chlapáctví, jímž se to vesele hemží ve všech politických stranách, v parlamentu i ve vládě. Jakoby politika skutečně přitahovala jenom takové týpky. Přesně podle mechanizmů, které zná psychologie z výzkumu chování izolované skupiny ve vězení: Jaké "osobnosti" se derou do popředí a jaký řád nastolují. V politice se právě takoví troglodyti snaží přisoudit ženám role podle své nátury. Zkrátka, vozembouch umí jenom dupák a jako křoví by mermomocí chtěl Bárbiny. Až po extrémy á la Berlusconi. Běda ženám, které na takové tanečky přistoupí. A naopak velká pocta těm, které si udrží nezávislost, nadhled a šarm! Oni vlastně ti "borci" jsou ve skutečnosti samý mindrák. Když se jim postaví do cesty žena na úrovni, sklapnou kufry, nemají nic, čím by se jí vyrovnali.

Připomenu, jak se od počátku prezentovala strana Věci veřejné před televizními kamerami: Vždy jako marketingově vyladěná sestava k focení na reklamní billboard. Nepřehlédnutelné byly tři "dynamické dámy" v popředí, Karolína Peake, Kristýna Kočí a Kateřina Klasnová. Ten obrázek naznačoval na první pohled něco, co by samo o sobě mohlo být velice pozitivní a sympatické. Nová strana poskytla velký prostor mladým, jistě talentovaným ženám. Zároveň si je vystrčila do popředí jako ozdobu. Včetně závratné kariéry Kristýny Kočí. Být ve 25 letech šéfkou poslaneckého klubu... Žel, její historický úlet předčil veškerá myslitelná očekávání. Jenomže i to je v konečném souhrnu vysvědčení našich neandertálských "tluppenfýrerů", kteří sami ukazují, na koho se ve svých rejdech zaměřují. Ostatně, komentoval vůbec někdo, jací to úžasní rytíři se kolem naší slavné blondýny točili?
Na druhou stranu, aspoň podle dosavadního dojmu se zdá, že snad Karolína Peake by se mohla v politice vypracovat na dobrou úroveň, že by časem mohla být jedním z úspěšných příkladů.

Je rovněž nutné zmínit nešťastnou roli "mladých dynamických dam" ve straně Zelených, v době Topolánkovy vlády. Taky to začínalo pěknými marketingovými obrázky. Snad jediným rozdílem proti "véčkám" bylo zelené pozadí namísto bleděmodrého. Prolátnutí Kateřiny Jacques s biomasou bylo víceméně komické, zato kulišárna Olgy Zubové a Věry Jakubkové při hlasování o důvěře vládě, vzbuzuje vážné otazníky. Takové tahy nebývají doménou žen, ve skutečnosti se podobnými kousky podstatně více proslavili velcí šamani naší parlamentní džungle. (Třeba takový "boxer" Wágner). Pravdou přesto zůstane, že na pádu vlády se takto podílely ženy, které až do té doby spoluvytvářely tzv. "sympatickou mladistvou image" Strany zelených. A pravdou zůstane i hrubé vyjadřování tehdejšího šéfa strany Martina Bursíka na jejich adresu. Vypadá to, že i zde "chlapáci" použili ženy jako loutky a že se ony nechaly vtáhnout do hry, která je samotné semlela.

Závěrem uvedu úplně jiný příběh. V nedávném rozhovoru na ČT24 (v pořadu Tah dámou) popsala režisérka Helena Třeštíková své zkušenosti z doby, kdy byla nominována na post ministryně kultury (2007). K rychlému odchodu ji přimělo brutální, zcela negalantní chování Mirka Topolánka. Vnucoval jí absolutně nepřijatelného náměstka jednoznačným stylem buď-anebo. A s komentářem: "Politika je strašné svinstvo, ale časem si na to zvyknete". Paní Třeštíková odvětila, že si v žádném případě zvykat nechce a funkci ve vládě odmítla. Udělala dobře. Opravdu, klobouk dolů.

Zdá se být až příliš zřejmé, že na malé přítomnosti žen v naší politice mají z obrovské části vinu muži. Nechci zevšeobecňovat, ani šířit další stíny genderového napětí. Jde totiž o specifickou sortu mužů, "bossů vězeňského dvorku", jak jsem se o ní zmínil výše. Milé dámy, vůbec se nedivím, že se vám mezi ně, do té jejich hordy nechce. (Ve skutečnosti by s tím měl problém i mnohý normální, slušný chlap).

Ale strašně v politice chybíte, kvůli všem krásným a úžasným vlastnostem, které máte... Jistě nemá ani nejmenší smysl nechat se manipulovat do role manekýn a nastrčených loutek. Stejně nedůstojné a hloupé by bylo soutěžit s otrlými politickými harcovníky v jejich primitivní razanci a neomalenosti. Společnost potřebuje vaše obohacení o jiný pohled, kultivovanost, zodpovědnost, nadhled, jiskru, cit pro situaci a její jemné odstíny, intuici, přesný odhad lidí a jejich chování. A zejména jiný druh autority a jiný druh smýšlení, odmítnutí hrubých šarvátek, schopnost najít praktická řešení a domluvit se nich.

Vlastně vůbec nechci příliš hanit muže a naproti tomu idealizovat ženy. Jde o kultivaci těch lepších stránek jedněch i druhých, o vzájemné doplňování v úctě k rozdílnostem. Jde o lepší,  klidnější a harmoničtější obraz naší veřejné scény...

__________________________________________________________________________________

Dodatek
Vtipně a elegancí píše o podobném tématu Helena Kubíčková: http://helenakubickova.blog.idnes.cz/c/190526/Jsou-nasi-politici-zenomuzi.html