’’Zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít’’

„Zemřel živý člověk a mrtví zůstali žít.“ (Bohdan Mikolášek, Ticho). Svým činem chtěl Jan Palach vyburcovat veřejnost z rezignace, do níž se začala propadat necelých pět měsíců po srpnové okupaci.

^{Palachův protest měl mimořádný ohlas nejen v domácím prostředí, ale i v zahraničí.
Na Československo byla upřena mezinárodní pozornost. Okupovaný národ uprostřed Evropy si tehdy získal sympatie po celém světě. Světová veřejnost byla pohnuta mimořádností Palachova protestu. Soustrast nad jeho úmrtím vyjádřil generální tajemník OSN U Thant, čest jeho památce vzdal italský premiér Mariano Rumor a indická předsedkyně vlády Indíra Gándhíová prohlásila, že se Jan Palach přiřadil ke galerii světových mučedníků – po bok Mahátmy Gándhího. Úctu jeho památce vzdal také papež Pavel VI. ve svém poselství 26. ledna 1969: „.Hodnotu jeho činu uchovejme, protože ukazuje na svrchovanost oběti sebe sama z lásky k druhým.“}

Proč potřebujeme znovu, také dnes, připomínat výročí Palachova činu

Odkaz

____________________________________________________________________________
Okupace ze srpna 1968 zavinila u nás poměry tak tragické a tolik beznaděje, že se Jan Palach rozhodl obětovat vlastní život. Doufal, že se lidé probudí, obětoval se za ně. Pamatuji si ty dny.
„Když se nenajdou lidé ochotní kvůli svobodě podstoupit i ty největší námahy, v případě nutnosti dokonce i obětovat vlastní život, skončíme všichni v tyranii“ (Timothy Snyder)
____________________________________________________________________________

Jsem přesvědčen, že právě dnes, při pohledu na to, co se děje nedaleko na východ od nás, je připomenutí nezbytné. Tyran buší na dveře. Imperialistická říše na východě zůstala svojí podstatou stejná, její nastavení mysli se ani za 55 let nezměnilo. Tamní věrchuška si maluje rudě zabarvené mapy nápadně připomínající teritorium někdejšího „mírového tábora“. Prý plánují, že naše domovské krajiny, kdysi jimi už jednou zotročené, znovu uchvátí do roku 2030. Zřetelně přitom dávají najevo, jak si to přestavují. Nedívejte se, co kdo o sobě hlásá v propagandě, podívejte se, jak se chová: V napadené Ukrajině, z níž Rusko postupně dělá spálenou zemi, Odkaz , Odkaz , Odkaz denně umírají lidé, mladí i starší. Umírají děti. Miliony lidí musely utéct z domova kvůli záchraně vlastního života a nemají se kam vrátit. Jejich domovy jsou vypálené, srovnané se zemí.

____________________________________________________________________________

Hodnota svědomí vystupuje více do popředí v době, kdy vyzývá k fackování mladého člověka politik pověstný nedávným vulgárním vyjadřováním na adresu prezidentky a podněcováním nenávisti vůči ní. Kdepak asi byla jeho úcta k demokraticky zvolené představitelce země a jejímu úřadu?_____________________________________________________________________________

Vzpomenu na závěr příběh spolužáka ze střední školy, který se v lednu 1969 zúčastmil pietních akcí v Praze a promlouval na nich. Zanedlouho dostal ředitel příkaz, aby daného studenta okamžitě vyloučil. Jenomže on si zachoval čest a svědomí, vyloučení rázně odmítl. Byl tedy vyhozen a na jeho místo dosazen jiný. Ten už žádné problémy se svědomím neměl, žák letěl. Je to jeden z mnoha tehdejších příběhů. Žel také o soudruzích beze cti a svědomí, kolaborujících s okupační mocností. Těmi mrtvými, kteří zůstali žít, viz úvod textu, byli oni.

^{„Čin Jana Palacha je krajním výrazem bolesti nás všech, výkřikem, kterým se jediný člověk odhodlal zvolat za nás všechny. Právě proto je to však zároveň promyšlený politický čin. Musíme ho přijmout tak, jak byl myšlen. Jako výzvu k aktivitě, ke skutečně důslednému boji za vše, co upřímně považujeme za správné. Jako apel, který nás varuje před lhostejností, skepsí, beznadějí. V tom, co udělal Jan Palach, je kus důvěry v nás všechny, je to šance, která byla nám živým dána.“ (Václav Havel v r.1969)}

......................................................................................................................

<sup>- Jan Palach se stal in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo jako prvnímu in memoriam Masarykovo demokratické hnutí.
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy převzal za Jana Palacha od prezidenta Václava Havla jeho bratr Jiří Palach v roce 1991.</sup>