Kochám se velice, převelice, textem i fotografií

Dík!

I ve VAšich fotkách je víc, než vidí zrak, je v nich cosi za-zrakem... Děkujeme!

Myslím, že jenom čeština a slovenština používá slovo zázrak. Například v polštině se používá slovo czudo, pokud se nepletu.

A tuším, že jeden český teolog mluvil o etymologii slova "zázrak" právě v tom smyslu, že jde o jevy, které jsou "za zrakem" - za lidskou schopnosti vidět, vnímat, rozumem uchopit. No a fotograf je jen takový ten, co za divy přírody neuměle klopýtá

Přeji Vám krásný den

Marku, hezky to tady napsala Radka K. A Ty samozřejmě také

Horste, Radka určitě! Moje maličkost jen cosi naklapala do klábosnicke.

Krásně napsáno a nafoceno! Svoboda je velké, závažné a také obtížné téma, řekl bych. Vnitřní svoboda je jasná - to je jediná opravdová svoboda. Krásně o ní psal třeba Jack London (Tulák po hvězdách). A svoboda vnější? Tu musí, myslím si, doprovázet zodpovědnost a ohleduplnost (to slovo se dnes nenosí; když dělal Tomáš Halík kdysi v Lidovkách jakousi zpovědnici, kdy se různých osobností ptal, čeho si váží, ohleduplnost neuvedl - k mému překvapení- vůbec nikdo. Naopak všichni požadovali toleranci). Děkuji moc za krásný blog a přeji krásné dny.

Pane Pavlíčku, jako vždy píšete s moudrostí... Což je velmi vzácná "mohutnost duše". Svět adoruje inteligenci a z ní často až hloupě jen inteligenci dinosauřího mozku ("schlamstni a dominuj"). Moc mě ale těší, že přesto všechno je jeden pokorný a moudrý člověk - papež František - dnes osobností, jejímž slovům naslouchají lidé z celého světa.

Líbí se mi, co píšete o ohleduplnosti a domnívám se, že správně chápaná tolerance může být součástí ohleduplnosti. Jen se moc nechci zamotávat do slov. Tolerance má své jasné limity. Každý stát má své zákonodárství, které určuje hranici toho, co už tolerovat nelze. A na prvním místě by neměl člověk sám u sebe tolerovat všelijaké "nerovné cestičky", protože to je podivuhodně svázané s vnitřní svobodou a jejím ohrožením.

Moc Vám děkuji!

Dík, Honzo. A zdravím!

Pred casem jsem se u Vas setkala s fotkou, co nebyla Vaše. Ale Vy jste ji vytahnul. Jak denně Otec František jde stejnou cestou... a sám se jde modlit, neúnavně každý den. Nádherna fofka vyzdvižena fotografem míru duše, jehož ve službách má Vatikán, jako posla toho nejlepšího kdesi na Moravě...aniž to Vatikán ví. Chci tím říct, že ja k Vám jdu semtam. Ne každý den. Ale vždycky, když já neznaboh a kacíř na entou potřebuju néjaké to slovo Boží...a když mi neni tak úplně ok. Děkuju za Vaše fotky, blogy...a Vaši svobodnou renesanční duši Marku...

Radko, mám dnes emočně dost náročný den (ale krásný). A tak jen krátce: Děkuji!

Svoboda je především stav mysli, stav duše. U silných lidí ji nezlomil ani bolševik.

Naopak leckdo je otrokem i v demokratické zemi, třeba otrokem peněz či otrokem své závisti.

Jinak podle krásných fotek vidím, že stav přírody je na Hané - snad se nepletu, že jsou fotky z této oblasti, lepší než u nás na Vysočině. U nás řádí kůrovec, lesy mizí.

Pane Merunko, ty skutečnosti, o nichž dnes píši, tedy svoboda, radost a naděje jsou určitě stavem duše. Možná bych je nazval mohutností duše. Kupodivu to chce zapojení rozumu, srdce, vůle. A ochoty prakticky konat. Skutečný stav duše se pozná ne podle pocitů ale podle konkrétních skutků.

K tomu otroctví: Protože jsem už zažil nějaké režimy a jejich chování, atd. a mnohé si pamatuji, tak možná za nejhorší otročení nesvobodné duše považuji otročení nesvobodným režimům. Protože ten, kdo otročí nesvobodnému režimu, podílí se na zotročování všech lidí.

I ve svobodných, demokratických zemích bohužel žijí lidé, kteří z nějakých neznámých důvodů otročí cizí, nesvobodné, nedemokratické mocnosti, jejímž cílem je podmaňovat a ničit svobodu.

Neříkám tím, že například to, co zmiňujete, že někdo v demokratických zemích je otrokem peněz nebo vlastní závisti, by bylo čímkoliv chvályhodným, to jistě není. Volání k vnitřní svobodě je voláním pro všechny. Ať žijí ve svobodné zemi anebo v nesvobodné.

Krásné fotky i texty.

150. výročí narození soudruha Lenina nepřipomenete? Tent se pro změnu zasloužil o pozemské peklo nesvobody. Protože je dnes i den Země, zasloužil by si konečně přemístit do země.

Máte pravdu. Ten národ, nebo spíše ta země a její současná věrchuška, která tlačí (do států, které ještě nedávno barbarsky ovládala) propagandu zaměřenou na věřící, že údajně hodlá zachraňovat křesťanské hodnoty. by už konečně měla sama začít ctít úplně základní křesťanské hodnoty, tedy například uctít mrtvého pohřbem.

Do kostela v Senici na Hané jsme ještě krátce po roce 1948 chodili jako školáci místní měšťanky (přejmenovanou na Jednotnou školu) - a to organizovaně i se svými učiteli - například v září 1948 na zádušní mši za prezidenta Beneše. Na konci školního roku 48/49 se s tím přestalo, stejně jako na školách v jiných obcích. Jen taková maličkost - nedaleko Senice je v Cholině taky krásný kostel (Nanebevzetí Panny Marie). Tuším ale, že jsem ho už na některém Vašem blogu někdy dříve zahlédl. Píšu to proto, že právě Cholina byla před několika týdny na hranici litovelské karantény. Ať se Vám daří!

Moc Vám děkuji za přání, pane Rogle. Děkuji za Vaše vzácné vzpomínky na kostel v Senici na Hané. Oba zmíněné kostely důvěrně a po léta znám. Ano i s tou karanténou je to tak, jak píšete. Bezprostředně vedle Choliny, v Myslechovicích už byla ta karantenní uzávěra.

A z kostela v Cholině vyvlekla Státní bezpečnost dědu mojí ženy. Nikdy se už nevrátil domů. Jsou to silné vzpomínky, promiňte mi, že jsem dnes tak osobní. Ale je to krásné místo, obdařené vnitřní silou. Kdysi to také bylo významné poutní místo, které trochu ztratilo na navštěvovanosti a zájmu poté, co byl vybudován kostel a velký poutní areál na Svatém Kopečku. Z Myslechovic pocházel významný spisovatel Jan Čep, žel ve vlasti dost opomíjený.

Přeji Vám vše dobré