Zatrolená politická korektnost!

Politická korektnost, multikulturalizmus a další podobné výrazy se u nás zhusta používají jako nadávka. A zároveň jako lakmusový papírek, jímž se okamžitě určuje příslušnost osoby k jednomu z rozčepýřených, vzájemně znepřátelených táborů, z nichž je každý (jak jinak?) nositelem Jediné Pravdy.

Titánský souboj majitelů protikladných Výlučných Pravd může mít za následek jediné - definitivní kolaps vesmírného řádu (:-) Či přinejmenším zmatek v hlavě nezasvěcených čtenářů, kteří na blogové servery zavítají jenom příležitostně.
Typičtí příslušníci diskutérských smeček toho či onoho tábora sice projevují krásnou pružnost v osvojování povinného rejstříku nadávek, ale mnohdy ani pořádně nevědí, co je jejich obsahem. Důležité je přeci rozpoznat příslušníka opačného tábora a vynadat mu ideově správným slovníkem!
Aby se vše uvedlo na pravou míru, rozhodl se autor  přispět svojí troškou do mlýna v podobě politicky nekorektních pozorování a úvah.

1/ Zážitky z cesty do země Xantandu (skutečné jméno krajiny nelze uvést, bylo by to nekorektní).
O této zemi se říká, že je co do politické korektnosti ještě zásadovější, než Velká Bantálie. První, co vás udiví, jsou letušky Aerolinek Xantandu. Ty milé paní jsou většinou řádně nevrlé a ne zrovna hezké (Už jenom toto pozorování je strašná politická nekorektnost a smutný projev machistické genderové nadřazenosti!). Připusťme však, že letušky vlastně vůbec nemusí vypadat jako bárbiny. A pokud jsou nerudné a chovají se k pasažérům jako vězeňské dozorkyně, může to snad být dáno jejich únavou, že ano.
Hosté se při pobytu v krajině X. dozvědí několik milých příběhů o uplatňování pravidel politické korektnosti ve veřejném životě. Tamní ústavní soud prý potvrdil právo jistého hrdého přistěhovalce, že ve službě jako zaměstnanec jízdní policie může nosit namísto klobouku turban. (Představte si, že by se Josef Švejk nechal naverbovat do Vatikánské gardy, ale pak by si vysoudil právo nosit k barvité historické uniformě svoji typickou čepici.) Když se dělá výběrové řízení na místa letušek pro Aerolinky Xantandu, komise má přísně korektní instrukce. Ve výběru se nesmí upřednostňovat mladé, hezké a milé dívky, protože takovým činem by se diskriminovaly ty starší a nabručené. Není to náhodou humorná nadsázka? Věřte, že ne. Zpáteční let bude v tomto ohledu ještě zajímavější, ta úžasná výběrová kriteria se jím plně potvrdí! Žel, na diskriminaci pasažérů, kteří jsou nuceni snášet hrubé zacházení, nikdo nemyslel.
Uvedený cestopis je záhodno komentovat - Je úplně nejapný a pomýlený. Jednou z hlavních zásad politické korektnosti totiž je, že podobná pozorování se vůbec nesmí konat a je vyloučené jakkoliv je hodnotit, natož o nich mluvit. Jednoznačně zapovězeno je vyvozovat z nich jakékoliv závěry.

2/ Tím dospíváme k nutnosti uvést soupis dalších základních principů "velké P.K."

a - Menšina je posvátná a nedotknutelná. Většina má morální povinnost před ní uhýbat a ve všem jí vyhovět. Pokud tak nečiní, je netolerantní a diskriminační.
b - Čím je menšina bizarnější, rozvratnější, odchylnější od normy a agresivnější, tím důsledněji je třeba uplatňovat pravidlo "a"
c - Menšina může většinu libovolně napadat, rozvracet, dehonestovat a prudit. To je vždy navýsost politicky korektní. Většina se nesmí nijak bránit - i drobný protest je hrubým terorem proti menšinám.
d - Pokusy diskutovat o vlastnostech některé menšiny a pravdivě je pojmenovat jsou obzvláště zločinným projevem segregace a fašistoidní xenofobie.
e - Většina nesmí mít žádné vlastní názory, ale hlavně nesmí mít žádnou kulturní a duchovní identitu. Pokud má většina ráda Vánoce, nesmí to dát ani v nejmenším najevo, protože by to byla strašlivá urážka všech myslitelných menšin.
f - Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, aneb jedinou menšinou, která nesmí ani ceknout, jsou křesťané. Už jenom jejich pouhá existence je neslýchanou politickou nekorektností. Proto nesmí o ničem mluvit a hlavně nesmí vyslovit svůj názor na žádný společenský problém :-)  Každá "otevřená a tolerantní" demokratická společnost s nimi musí příkladně zatočit (Jak veřejně litoval v interview na ČT24 jeden mimořádně tolerantní umělec - Čechoameričan žijící v USA - je prý škoda, že komunisté nedotáhli likvidaci křesťanů do konce).

3/ Proč je (údajná) politická korektnost takovou pakárnou?
Po sarkastickém škádlení pro změnu vážně.

Jeden ze základních podrazů spočívá v rozdělování společnosti na menšiny a většiny a v navozování pocitu, že mezi nimi vládne ostrý (antagonistický!!!) boj o vymezení životního prostoru. ZLÁ většina se musí držet pod krkem, aby neutiskovala DOBRÉ menšiny (Rozděl a panuj).
Rozdělení je známá metoda, kořeny skutečné absurdity však spočívají jinde - Politická korektnost je typickou ideologií, která má dvě tváře. Jedna je vlídná a v podstatě legální. Je jí eliminace nadřazených postojů a podpora rozmanité společnosti, svobody, tolerance a dialogu mezi kulturami. Druhá tvář už tak vlídná není, za maskou se skrývá dlouhodobý projekt rozvrácení duchovních a kulturních základů západní civilizace. Pravděpodobně je za tím jakýsi zatemněný rozum, normálně by se nikdo nemohl snažit podřezat si větev sám pod sebou.

Typové charakteristiky ideologie se pochopitelně podílejí na jejích bizarních projevech. Základem konceptu politické korektnosti je správná myšlenka rovnoprávnosti, svobody a vzájemné tolerance. Pozitivní odpověď na výzvu dnešní doby a hledání modelů pokojného soužití různých kultur. K tomu se ale přidává odmítnutí objektivních rozdílů, odmítnutí faktu, že každá společnost má několik významových, hodnotových i morálních pater. V rámci politické korektnosti je potom i suterén stavěn na roveň slunné střešní terasy. V normálním baráku si zaprášené harampádí ze sklepa nevystavíte na střeše a kytky z balkónu nestrčíte trvale do podzemí. Ale ve společnosti se takové věci klidně dělají.
Dalším fenoménem je naše lidská povaha (nechci přímo říkat, že hloupost). Sami se zbavujeme zodpovědnosti, čekáme, že správný směr nám udá někdo jiný. Nekriticky přijímáme nabízenou, údajně "nosnou" ideologii a po jejím přijetí jsme papežštější než papež (v čele s novináři).  Už nás ani nikdo nemusí táhnout na rozvařené nudli, táhneme se sami a úplně dobrovolně. Nepřemýšlíme a papouškujeme, ochotně si vytváříme pitoreskní modely chování podle přijaté "nosné" ideje. Výsledkem je karikatura a blbákov. Nikdo se pak ani neodváží zvednout hlas a prozradit, že císař je nahý.

Řešení?

Zcela jistě není řešením svatá válka proti "multi-kulti, pseudotoleranci a pseudokorektnosti". (Dlouhý výčet všech takových "špatností" bych mohl doslovně citovat z některých blogů). Stejně tak není řešením panické uzavření do obranného kruhu, regres, izolacionizmus a odmítnutí globalizujícího se světa. Řešením není "přitvrzení na pravici", ani obnovený fundamentalizmus. Řešením je otevřená mysl. Zdravý  kritický rozum.
Přijetí vlastní zodpovědnosti. Svobodné přijetí rozmanitého světa a ochota vstoupit do mezikulturního dialogu. Ba dokonce i správná, očištěná "korektnost" zbavená hlouposti, skrytých podrazů a idiotsky karikaturních projevů. Pokojné soužití a otevřený rozhovor bez ideologických zátěží je skutečnou potřebou dnešní doby.
Přitom ale potřebujeme mít jasné vědomí o vlastní identitě, nesmíme si ji sami zpochybňovat a podvracet. Jenom ten, kdo má vědomí kým je, může vstupovat do rovnocenného rozhovoru s ostatními. Základem  svobodymilovné korektnosti není beztvarost, ale naopak pevné vědomí o hodnotách života a jejich hierarchii.