Velikonoce - Bílá sobota

Pokračuji v reflexi svátečních dnů skrze fotografie. Skvělým způsobem tomu nahrává počasí, které umožňuje dlouhé, velice příjemné procházky.

Bílá sobota je logickým pokračováním Velkého pátku. Od dětství jsem si představoval tento den jako "bílé ticho". V dramatu velikonočního příběhu je to mezičas, den čekání. Kristus byl ukřižován a ještě tentýž den, v pátek večer pohřben. Jakoby tím jeho příběh definitivně končil. Něco podobného můžeme občas pozorovat i v událostech světa kolem nás - zlo se vybouřilo, a hoví si v pocitu vítězství. Zdá se, že dosáhlo svého a nastává kýžený "klídek". Což je samozřejmě omyl, jak už historie ukázala mnohokrát. Svým způsobem to rovněž naznačuje, jak marné je plýtvat silami na negaci.

"Bílé ticho" je jenom poetický obraz - název dne je odvozen od bílého roucha nových členů církve, kteří byli křtěni o Velikonocích. Bílá sobota už není dnem půstu. V původním židovském pojeti byla a je právě sobota vrcholem, dnem velkým a posvátným. Je dobře, abychom o těhto skutečnostech věděli a vnímali je s úctou.

Po Bílé sobotě přichází Velká noc (odtud název svátků). Je to noc Vzkříšení. Krásné, emočně silné jsou obřady velikonoční vigilie (noční bdění), při nichž se v určité chvíli v kostele úplně zhasne a ze tmy se vynořuje plamínek jedné svíce, od níž se zapalují další, pak se náhle rozsvítí všechna světla, začnou zvonit zvony a varhany hrají fortissimo. To však už napovídám neděli Vzkříšení, a tak zpět k fotografiím z přírody, většinou na téma bíle kvetoucích stromů. Což je prchavý okamžik, otázka několika málo jarních dnů, které určitě stojí za zachycení.

_________________________________________________________________________________

A ještě malý přívažek k tématu velkopátečního postu a klidu na Bílou sobotu: Doma v těchto dnech záměrně nesledujeme zprávy z politiky a osobně jsem si uložil klid ve věci komentování... Kéžby si klid uložili i vyhledavači kauz, "kompro-lovci" a velcí bojovníci znesvářených táborů. Přeji všem klidné svátky...