Uniformovaným složkám se za normalizace žilo skvěle. Málem jako v ráji.

Abych řekl pravdu, nikdy jsem až tolik pozornosti "uniformovaným složkám" nevěnoval, takže příběhů o nich moc neznám. Většina "složek" nějak sloužila represi, a tak si zasloužily jedinou péči: Držet se od nich co nejdál.

Vždyť i hasiči občas šplíchli vodou na nechápavé občany, kteří se kdesi na náměstí omylem zastavili. A ještě věším omylem nepokračovali dál, hezky domů jak se na slušného mlčícího a nemyslícího občana patří. 
Naopak třeba ajznboňáci, tramvajáci a řidiči autobusů byli většinou normální. Jaká úleva!
 

Rád vynechám spousty srandovních historek, jak postávali příslušníci VB všude možně, aby mohli s nejvyšší pílí kontrolovat délku vlasů, jestli je u mladého soudruha občana opravdu na milimetr stejná jako na fotce v občanském průkazu. Také se rádi a důkladně vyptávali, odkud a kam zrovna "perlustrovaný objekt" jde. Co dělal tam, odkud jde a co pro změnu hodlá dělat tam, kam jde. S kým se tam míní setkat a jak to, že není zrovna někde úplně jinde. Nejhorší bylo, když si nedbalý mladý občan zapomněl v průkazu založený lístek od pokuty za dlouhé vlasy. Což za nějaký čas jiní bdělí příslušníci odhalili a pak nastal řev, předvádění na stanici a málem zločin pohrdání obětavou prací soudruhů od VB.

___________________________________________________________
1/ Velitel malé vojenské posádky si před vánočními svátky všechno pěkně zařídil, aby mohl být s rodinou doma. 
V paneláku na schodišti seděl kluk s holkou v láskyplném objetí. Na takový "bordel" nebyl soudruh velitel u mladých lidí zvyklý. Pročež úplně zapomněl, že není v kasárnách a začal řvát cosi jako "Vztyk! Rozchod!". No ale, když už byly ty svátky lásky a pokoje, zamilovaný pár neměl chuť nechat se rušit. Mladík vstal a vynadal narušiteli vánočního klidu  do zas(...) lampasáků. Což velitele potěšilo natolik, že praštil na chodbě do kouta s krásnou voňavou jedličkou, kterou na jeho bojový rozkaz vojáčci uřízli v lese, otočil se na patě a vrátil se do kasáren. Ani se nezastavil doma, aby podal hlášení, že nepřijde 
V kasárnách velitel vyhlásil poplach a chladil si žáhu za ty chuligánské civilisty, nad nimiž neměl žádnou moc. Jak vojáci, tak důstojníci na ten "vánoční klid a mír" dlouho nemohli zapomenout.
Nakolik soudruh velitel potrestal sám sebe nepřítomností doma, natož jakým trestem či snad dobrodiním byla jeho sváteční nepřítomnost pro rodinu, lze jen velmi přibližně odhadovat...

---------------------------------------------------------------------------------------------------

2/ Jinými zcela příkladnými uniformovanými složkami byli vězenští bachaři. Tak se stalo, že jistý dobrý člověk, řečený "Pepíček" vyfasoval o Vánocích službu. Což mu asi bylo líto. Tak počkal do hluboké noci a v době, kdy se v kostelích zpívá píseň "Tichá noc, svatá noc", udělal koledu v cele u vězně, o němž věděl, že je věřící. Surově ho zmlátil, byly z toho vážné pohmožděniny, vylámané zuby, atd. Jak jinak, sadistickému "Pepíčkovi" to prošlo beztrestně. Měl natolik nebezpečnou pověst, že se nikdo neodvážil stěžovat si. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------
3/ Svého druhu uniformovanou složkou byli také vrátní. Jistá skalní soudružka původně vrátnou nebyla, ale měla jakousi administrativní funkci. Věrností straně proslula už v padesátých letech. V čekárně u dětského lékaře byla maminka se dvěma kluky, kteří zlobili, jak to jenom kluci umí. Tamtéž čekala naše soudružka se svojí dcerkou a začala řvát: "JÁ, jako KOMUNISTKA, bych se STYDĚLA mít tak špatně vychované děti!" V čekárně bylo jako obvykle plno, a tak se o jejím svatém hněvu brzy dozvědělo celé město. 
Plynul čas, přišla doba abnormalizace, dcerka dorostla do věku něco přes dvacet let a prchla do "hnusné kapitalistické ciziny". Soudružka se tím pádem stala uniformovanou složkou u brány fabriky. Že i potom sloužila konečnému vítězství komunizmu až do roztrhání těla, o tom nepochybujte. Sláva jejích extempore na vrátnici daleko překonala věhlas někdejšího monumentálního výkřiku v čekárně u doktora. Soudružka si byla jistá, že dobrotivá Matička Strana se jí za horlivou službu odmění a znovu ji vyzvedne k výšinám teplého místečka v kanceláři... Ale nestalo se. Zuřivá teta omylem při své službě vylítla na nechutně mocného soudruha, a tak ji nakonec ani za vrátnou nikdo nechtěl. 

_________________________________________________________________
 

(Zpracováno podle skutečných příběhů, jen mírně literárně upravených)

.......

.......