Umělá ’’inteligence’’ nemá duši

Člověk (ve srovnání s AI neumělý neinteligent) potřebuje radost, cit, lásku, empatii, ideály, obětavost, ohleduplnost, aspoň špetku moudrosti, vztah, svědomí, cíl a smysl, poezii, krásu, úctu, vlídnost, něžnost, humor.

Pozor, je to moc dlouhý, nečtěte to.

.......................................................................................................................

„Chuť žít“
^{jak o tom přemýšlí například Teilhard de Chardin. Svět je nadán nezdolnou chutí žít.}

Dívat se na krajinu s radostí, údivem, úžasem, nebo i krásně chladivým jasem mysli, je věcí člověka. To robotická chytrost nemůže.

Etymologicky pochází slovo inteligence z latinského intus legere. (Umět číst vnitřní smysl věcí)

Umělá inteligence neví, co je to vlídné slovo anebo naopak, co je to deziluze a prázdnota, co je to mráz v srdci...

„Hořící keř“ (lednový západ slunce za jezerem)

Lidská inteligence je podstatou úplně jiná. Není pouhým balíkem kalkulativních a operačních funkcí, i kdybychom si představili jejich největší myslitelnou kvalitu, která v mnoha směrech daleko překonává lidské schopnosti. Tento text není konfrontací, protože zde není řeč o dvou vzájemně souměřitelných skutečnostech.

Tím spíše bychom neměli mást pojmy: „umělé inteligenci“ raději vůbec neříkat „inteligence“. Lepší by bylo najít jiné slovo. Umělá inteligence „nemá šajn“, co je milé srdce ...

...

Co je člověk?
Hospodine, když hledím na tvá nebesa - dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy - co je člověk, že na něj pamatuješ? (Žalm 8:5)

...

Duši neobsáhnete počítačovým algoritmem.

„Automatická inteligence“ může „nasát“ celé knihovny, všechny knihy světa. Může našprtat zákoníky, jak se vyvíjely od starověku až podnes, nebo taky Desatero a podobné kánony z jiných kultur. Může dokonce jejich obsahy různě kompilovat a třeba „napíše“ pro vás o nich diplomovou práci. Ale „neví“, co je to právo, pravda a spravedlnost, protože to nejsou mechanizmy.

Jaký je vztah mezi moudrostí, spravedlností a milosrdenstvím?

Lednové ráno, východ slunce
průhled pootevřeným vikýřem

Jak by mohla umělá inteligence „pochopit a vzít za své“ pokoj - mír ve smyslu hlubokého, dávného slova Šalom?

Lednové okno navečer, západ slunce

AI může být vynikající ve službě ověřování pravdivosti sdělení valících se světem ve stamilionech. Pravdivosti ve smyslu faktické shody slovního popisu s tou či onou popisovanou skutečnosti. Dokážeme vetknout umělé inteligenci, aby v tomto smyslu „vždy pečovala o pravdu“?

Zároveň je zde past, protože do virtuálního prostoru lze nacpat naprosto cokoliv. Zkrátka „člověku některému“ se zachce. Pročež zadá úkol stroji, aby šířil zhovadilé neinformace. V množství tak masivním, že to bezduchý „celosvětový automatický idiot“ pojme jako bernou minci.
To kdyby se nám, lidem, vymklo z rukou, staneme se obětí tyranie lži, jejíž bezpodmínečné respektování bude vynucováno odlidštěnými algoritmy hlídání a strojově nemilosrdného postihu.
_{(Možná bych měl to všechno formulovat spíše jako otázky, ne jako tvrzení. Je to skutečně tak? Hrozí to? Existuje nějaká nebezpečná hranice, kdy člověk předá umělé inteligenci tolik kompetencí, že se v určitém smyslu a směrech stane vůči ní bezmocný? Kdo by měl pro takové případy po ruce strategický vypínač, jímž by tyranii ukončil?)}

...

Lednový východ slunce

...

Umělá inteligence si jistě může narvat „do disků“ všechny možné popisy vniku a evoluce života, milion fotografií zkamenělin, obrazy pokud možno všech živých organizmů ze země, vody i vzduchu a kdovíco ještě. Ale sama je stále strojem a zůstane mimobiologická: ne-živá.

S umělou (ne)inteligencí může být svízel. Zvláště kdyby se vytrácela možnost, aby živý člověk mluvil s živým člověkem. Zavoláte někam, potřebujete něco vyřídit a ozve se vám virtuální guru. Za živý svět nepojme, co potřebujete. Bude vám vnucovat odkliknutí některé z prefabrikovaných (ne)možností sdělit, co vám leží na srdci.

„Pro svaté nebe, chci mluvit s živým člověkem!“
„Je nám líto, zkuste to formulovat jinak, mluvte v jednotlivých slovech, jinak nebudeme rozumět“ 😃

Svět potřebuje laskavost, vlídnost, pochopení, blízkost, empatii, umění naslouchat. Rozhodovat se podle vnitřního přesvědčení a ve vztahu; v plném, živém lidském vztahu... Nic z vyjmenovaného nemůže „umělá inteligence“ dosáhnout.
Otázka: Lze uložit umělé inteligenci úkol chovat se ke skutečnému živému člověku vlídně, chápavě; rozumět jeho potřebě a domluvit se s ním na řešení?
Strojená „vstřícnost“ používající vložené zdvořilostní fráze nemůže stačit.

Na druhou stranu se ukazují fantastické možnosti užití AI ve vědeckém výzkumu, v medicíně, při diagnózách a operacích, v astronomii, ve výpočtech a autonomním řízení, v kosmonautice, atd.
^{(Je toho mnohem víc, zdaleka ne všechno lze hned teď v jednom povídání postihnout.)}

Varování by určitě mělo znít vůči vývoji příliš autonomních globálních megastruktur AI. Pokušení je velké.
Otázka možná zní takto: Opravdu neexistuje riziko vzniku tyranie AI? Riziko určitého typu „nadvlády“ nad lidmi? Domyšleno do důsledků, mohlo by jít o tyranii ještě obludnější, než byl nacizmus a komunizmus.

Vývoj k zodpovědnému používání.
Lidé se po celou historii učí používat různé objevy a nástroje. Vždy se našli také psychopati, kteří třeba použili oheň k ničení, vypalování obydlí, atd. Ale přesto oheň ve skutečnosti po řadu tisíciletí lidem fantasticky slouží. Očekávám a doufám, že rovněž AI budeme využívat jako prostředek sloužící k dobrému.

Obleva, nečekaná lednová duha

Připomněl bych biblický obraz hořícího keře, jehož hlas promlouvá k srdci člověka, mluví o řádu. Oheň, který zahřívá a nespaluje.

Ranní okno

Odplední východ Měsíce, před úplňkem.

...
Humorněji na závěr, k „fact checkingu“:
Poezie, krásná literatura, humor, pohádky a divadelní hry, jsou krajně podezřelé, protože obsahují strašné množství neověřených informací.

...

...