Trump - Konečné řešení palestinské otázky?

Úvahy k přímo divuplnému „spasitelskému“ nápadu, vyslovenému při návštěvě izraelského premiéra v USA.

...

Dle nápadu prezidenta Trumpa si prý USA jednoduše „vezmou“ území pásma Gazy a přesídlí asi dva miliony Palestinců do Jordánska a Egypta. Prý se to jednoduše udělá, a hotovo, bez ptaní dotčených lidí a zemí. Nový „majitel“ území tam prý začne zgruntu budovat nový zlatý věk a nikdy nevídanou prosperitu s neskonalým užitkem nejenom pro Střední východ, ale určitě že určitě pro celý svět, žejo. Otázka: Není náhodou za Trumpovým plánem jakási představa napodobit někdejší americkou okupační zónu v Německu poraženém ve druhé světové válce?

1/ Snad jediným aspoň trochu zvažovatelným pozitivem by mohla být významná proměna bezpečnostní situace pro Izrael, který by byl zázračně ze dne na den zbaven nesmírně těžkého úkolu vůbec se aspoň nějak dohodnout s Hamásem, co bude dál - (se všemi známými riziky
z toho vyplývajícími).
A pravděpodobně by se za takového stavu věci aspoň na nějaký čas oddálila hrozba dalších koleček nenávisti a pomsty ze strany Palestinců, konkrétně těch z území Gazy.
To všechno je ale utopie. Exodus dvou milionů lidí by totiž byl jako sud střelného prachu.
- Za první se tím destabilizují dosud jakž takž klidné, neagresivní země, Egypt a Jordánsko, do nichž by prý měli být Palestinci vysídleni.
- A za druhé, vysídlení Palestinci si vůbec nebudou pamatovat, co za zlo napáchal jejich „vrcholný reprezentační tým“, rozuměj Hamás. Ale budou si celé generace pamatovat, co jim při svém nekompromisním zásahu provedla izraelská armáda, na niž samozřejmě padne i vina za jejich vyhnání. I kdyby se samotné území Gazy podařilo Američanům úplně „pacifikovat“, (což je také utopie), budou se nenávistné útoky na Izrael organizovat odjinud.

2/ Myšlenka masového přesídlení lidí ze země, v níž žili, do zemí jiných, je v naprostém rozporu s mezinárodním právem. A v historických souvislostech to až příliš nápadně připomíná nacistické plány na konečné řešení existence celých národů. Například s českým národem měli nacisté plán třetinu poněmčit, třetinu vyvraždit a třetinu vysídlit kamsi za Ural. No a samozřejmě, že nacisté přitom měli na mysli vytvořit na získaném území z gruntu nový, ryze německý rasově čistý ráj...
Za další, pro srovnání: Ruské plány na „konečné řešení ukrajinské otázky“ mají také svoji historii, která sahá například do 19. století, k Emžskému dekretu cara Alexandra II. z roku 1876. Odkaz. Dalším pokusem o totéž byl hladomor za jednoho z nejbrutálnějších diktátorů celé historie, Stalina ve třicátých letech 20. století, jemuž padlo za oběť, dle různých odhadů, tři a půl až pět milionů obyvatel Ukrajiny. Odkaz Pak následuje další pokus, nyní ze strany putinovského Ruska s jeho plány na definitivní vymazání ukrajinského národa a Ukrajiny jako takové z povrchu zemského. Podoba s nacistickými plány je přímo děsivá. Tudy cesta opravdu nevede.

3/ Nedávná zkušenost z Afghánistánu naznačuje, že v případě záboru Gazy Spojenými státy by tam byla v každém případě nezbytná masivní vojenská přítomnost. Přičemž by se prakticky každý americký voják a každý Američan pobývající na gazánském území stal terčem potenciálních teroristických útoků. Americký „ráj na zemi“ by si v Gaze vyžadoval drakonickou krutovládu udržovanou nesmlouvavým terorem armády vůči veškerému původnímu domácímu obyvatelstvu. Anebo by nakonec muselo dojít na „konečné řešení palestinské otázky“ dotažené až do posledních důsledků, tzn. kompletního vysídlení všech dosavadních obyvatel Gazy, (snad jen s ponecháním beztak malé menšiny palestinských křesťanů).
To je absolutní nonsens, odhaluje se tím od začátku až do konce, co se rozpoutá, pokud by USA skutečně přikročily k plánu zabrat Gazu.

4/ Opravdu tedy nezbývá, než stálé, nesmírně namáhavé úsilí o nalezení funkčního a dlouhodobě bezpečného modelu soužití etnik, kultur a vzájemně se lišících náboženských způsobů vidění světa. Zdá se to být nemožné... Nicméně, některé státy Středního Východu, například nyní Izrael, to aspoň na svém území, kde má stát plnou svrchovanost, umí. Ale ani tam to není ani náhodou idylické, viz naprostá nezbytnost vysokých betonových zdí oddělujících z bezpečnostních důvodů určitá Palestinci obývaná území, (jako Betlém, východní část Jeruzaléma, apod.). Právě bez těchto zdí a bez poměrně drakonických, neustálých opatření prakticky všude, by totiž ani vnitřní bezpečnost Izraele žel nebyla udržitelná. Platí však jedno: Každý, kdo chce v Izraeli žít spořádaně, v dobrých vzájemných mírumilovných vztazích s ostatními, tam žít opravdu může. Pokoj a dobro, Šalom – Je to namáhavá cesta, není vůbec samosebou, ale je možná.