Transcendentály

Okamžiky z února zimního a předjarního. Na fotografie lze kliknout, ale raději to ani nezkoušejte, kdovíco by se vám mohlo přihodit. Ztotožnění autora blogu s pachatelem cvaků je relativně spolehlivé.

...

...

Únorové ráno, východ slunce nad kostelem svaté Máří Magdaleny

...

"Je večer. Je ráno. Sedíme u svých stolů.
Zády k obloze při svých úkolech, při svém snění
kdo vidí ještě, s jakou obřadností den začíná,
kdo vidí ještě, s jakou obřadností den končí se.
Tady i na nebesích.
Kdo vidí tu stavbu z vody a z ohně a vzduchu,
jak letí
jak letí a rozpíná se, aniž se pohne v našich očích,
aniž lísteček spadne z těch visutých zahrad nebes,
z těch pivoněk řeřavících na polárním sněhu mračen,
z těch ledovců obrůstajících růžovým lišejníkem
červánků
mezi kobaltovými tůňkami, které se rozlévají
až k hřebenům střech.
Nechce se věřit, že pronic a zanic ta podívaná,
ta slavnost živlů, v níž odkapává krev obětí
tam dole.
Jejich vzdechy nemůžeme slyšet v té vřavě barev.
Nechce se věřit - i kameny, střechy a hlína
jsou zasaženy nabíhajíce barvami slézu a masa.
Zdi stojí zlaté. Chodníčky smaragdové. Jsme na chvilenku
v ulicích Jerusalema nebeského. Na chvilenku
naše špinavé hadry vlají kolem nás lehké (...)"

(Jan Zahradníček, ze sbírky Čtyři léta)
...

...

„Bez ryzí transcendentály
se žádná stavba nedostaví.
Nikdy, ach, nikdy nedostaví.“
(Vladimír Holan)

...

Únor na Hostýně

,,,

„Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!“
(William Shakespeare Hamletův dopis Ofélii)

...

Na břehu
u hlubiny temně zelené
od rtů ke rtům
dávno
velmi dávno
lásce (Hamlet) šeptal
konejšivě
něžně
vzrušeně...

...

Bruslil
vítr
nad krajinou
střepy vzduchem hnal
štípal v tváři
jako zrnka soli

Ledař
do hladiny zmrzlé
tloukl holí

Klouzal
vichr
po břidlici
mrazem bledé

Pádil
svištěl
šuměl
za zahradou v polích
v dálce po homolích

Věděl co je krásné,
co mrazivě prázdné
a co v srdci bolí

...

... 

Havrani
letí svorně na šichtu
Na ranní
(baví je to,
nejsou naštvaní)

...

Sněhový poprašek na První Avenue

...

...

"Ta noc plná kouzel. Spáč
nespěchá probrat se.

Tulipány, pivoňky čínské
a kosatce

jak dospělé dívky pod stromy
bosé v rose.

A jemu, a jemu po zemřelých
sestrách zastesklo se.

Neví – to ony? Neví – šeptaly
na shledanou?

Všechno mlčí, jen lilie voní
tam tou stranou.

Ze sna do sna spáč procítá."

(Jan Zahradníček, z vězeňského sešitu nalezeného v Leopoldově)

...

...

...