Je záhodno přidat vzpomínku 30. výročí podpisu dohody o odsunu sovětských okupačních vojsk z Československa. Stalo se tak 25. února 1990 a je jenom dobře, že si tím představitelé naší země tak pospíšili.

A prosím, ruská okupace už nikdy více!

Moc hezké.

Dík za zastavení

Marku, Vy umíte k těm svým krásným fotkám dodat ještě ten duchovní rozměr - naděje, svoboda a život.

A je úžasné, že už 31x po sobě 25.únor není vítězný.

Máte pravdu, Jiří, to je úžasné. A možná si toho jako společnost málo vážíme. Svobodu bereme jako samozřejmost, aniž bychom mnozí vůbec tušili a byli ochotní si připustit, že ji máme díky těm lidem, kteří měli svědomí a uměli se vzepřít moci zla. Stačí povšimnout si, jaké útoky se dějí na mladé lidi, kteří se sdružili kolem iniciativy Milion chvilek. A přitom právě oni jsou těmi aktivními občany, kteří se o svobodu zasazují a prokazují ochotu něco pro ni dělat. Zatímco pohodlný, lhostejný občan, neochotný cokoliv udělat, je dokonalým spolupracovníkem těch, kdo usilují o zničení svobody.

Karma. Z té svobody však už dlouho někdo něco neukrajuje.

Děkuji!

Karma!

Jen připomínám, že jsem se právě nevrátil z Hradu, ale od zubaře.

Hlavně jestli to nebolelo

(Dnes z Hradu bolí hlava tak, že to s bolestí zubů snad ani nejde srovnat)

Krásné, byť hodně mrazivé zastavení. Díky, Marku

Moc Vám děkuji za zastavení a vnímavý komentář.

Ano, udála se velká řada mrazivých událostí. Také mezi mými blízkými a přáteli, dokonce i přímo v rodině byli lidé, kteří tu dobu zaplatili životem nebo dlouholetým vězením.

Marku, děkuji za připomínku skvělých lidí.

Tomáši, ti lidé si to určitě zaslouží.

Ovšem při způsobech, jakým si naši spoluobčané volí do čela politiky "jistého druhu", bych málem až pochyboval, zda si jako národ tak skvělé svědky statečnosti zasloužíme. Ale říkám to s nadsázkou. My právě takové lidi, kteří projevili charakter a schopnost obětovat se, velmi potřebujeme. A kvůli nám samotným si je potřebujeme opakovaně připomínat.

Díky za Váš článek o Josefu Toufarovi.

U nás doma milujeme veselé oslavy - bývá každoročně slaven Matěj - zrovna teď. Máme totiž nejstaršího vnoučka Matýska, a tak jsou u nás teď únory už osmým rokem ve znamení dortíků, samozřejmě pro všechny tři kluky. Není to krásné, moci si připomínat hlavně to hezké? Mimochodem Marku moc hezké fotky, jako u Vás už tradičně.

Ladislav Heryán, o němž jsem se zmínil na začátku blogu, oslavil narozeniny moc pěkně. Před pár dny v Olomouci například muzicíroval s dávnými kamarády rockery.

Krásné je připomínat to hezké a slavit to. Vašemu Matýskovi a Vám k radosti z vnuků moc gratuluji!

A stejně tak krásné a důležité je nezapomínat na lidi, kteří za naši dnešní svobodu zaplatili životem nebo mnohaletým utrpením. "Světlo a stín je člověk, výšiny zalité sluncem a propast."