Jednoho žadatele o politický azyl se ptali: "A jak jste byl v ČSSR politicky diskriminován, nutili Vás třeba vstoupit do strany?" - "Ne, mne do ní nechtěli vzít!"

Tenkrát to byla výjimka, ale třeba podle osobního svědectví Tomáše Zdechovského (zde na blogu) je tohoto druhu příchozích do Evropy dnes většina. Proto snaha tento typ zastavit ještě před příchodem do Evropy.

Jsem stoupenec posuzování každého případu běžence individuálně. Jinak nelze rozeznat ty, kteří jsou připraveni a ochotni se v nové vlasti učit, zapojit, pracovat a hlavně přizpůsobit místním zvyklostem od těch, kteří přicházejí s vidinou pohodlných dávek a života třeba v lágru, ale bez práce. Na to tu všude máme zákony o azylu. Pokud se budou důsledně dodržovat, není to nic proti humanitárnímu cítění nás všech. Problém je v tom, že se evropští politici ani nesnaží je uplatňovat od samého počátku vstupu běžence do Šengenu. Kde jsou všechny ty obrovské peníze, které celá EU vynakládá už od r. 2013 na agenturu, která na to má dohlížet? Proč je převaděčství stále tolerováno? Vždyť ti lidé ty chudáky připravují o většinu jejich majetku - ať již nabytého škudlením, anebo zlodějinou. Nakonec končí u převaděčů. To jsou o mnoho jiné podmínky, než byly ty, na které Marku vzpomínáte ve svém blogu v souvislosti s migrací našich lidí ven tehdy. Všimněte si, že každý Váš příběh končí asimilací běžence v nové zemi a on sám si tam buduje kariéru a pracuje. To tady často nevidím. Ne u většiny a proto trvám na posouzení KAŽDÉHO případu individuálně. Není nic horšího, než zevšeobecňovat - na obě strany, oni nejsou ani svatí, ani zloduši. Je třeba si ten čas udělat a peníze na to nasměrovat. Všichni v EU jsou ochotni platit, proč ne na důslednou kontrolu dodržování zákonů, které celá léta v souvislosti s azylem dostačovaly? Jinak nic proti dojemným příběhům Marku, jistě se i dnes najde dost podobných. Ale zapomíná se trochu na ty druhé, kteří jdou jen za pohodlným životem na úkor jiných.

Souhlasím s Vámi, je třeba přesně a důsledně rozlišovat, kdo je kdo a jaké životní okolnosti jej k emigraci vedly. A také dodržovat azylové zákony, mezinárodní úmluvy, atd.

Západní státy se v době studené války snažily pečlivě zkoumat, zda je emigrant z komunistických zemí skutečným člověkem toužícím po svobodě, anebo je nastrčeným agentem tajných služeb. Nebyla to žádná idylka, bezpečnostní riziko bylo velké! Podle zdokumentovaných příběhů se beztak podařilo různým agentům a informátorům na Západ proniknout. Infiltrovali emigrantská seskupení v různých zemích. Venku se tiskla řada materiálů a knih, které se pak pašovaly do komunistických zemí. Cílem agentů bylo tyto cesty narušit a umožnit vypátrání lidí, kteří do distribuce materiálů byli zasvěcení doma, ve své vlasti.

Za druhé, jasně, je třeba co nejvíce omezit aktivity pašeráků. Tím ale už "objevujeme Ameriku", protože pašerácké cesty jsou stále silněji omezovány. Cesta z Turecka do Řecka přes Egejské moře je prakticky uzavřena (i když občas někdo pronikne, nelze uhlídat totálně všechno) Evropská unie vynakládá velké prostředky právě na prevenci migrace a na kontrolu migračních cest, ale o všech těch věcech ani nemůžeme vědět. Nevidím jako rozumné soustředit se na podněcování "lidové závisti" kolem "obrovských" peněz vynakládaných Evropskou unií na prevenci migrace, mnohem spíše bych to bral tak, že jsem opravdu rád, že se EU snaží. Myslím si, že přes ten nápor EU skutečně dělá co může a můžeme být jen rádi, že migrační vlna za několik posledních let výrazně slábne. Suma sumárum, obavy z migrace jsou samy o sobě racionální, ale "strašení hordami migrantů", to je špinavá hra populistických politiků, na niž by rozumný občan neměl naletět.

Případů, kdy se migrant z Blízkého Východu, nebo z Afriky v Česku úspěšně usadil a pracuje zde, NEMÁME MOŽNOST VIDĚT jednoduše proto, že k nám prakticky žádní nepřicházejí.

Ale psal jsem v nedávném blogu o rodině syrského lékaře, který u nás žije už více lel a normálně pracuje

Marku, díky za Vaše psaní.

Ona emigrace (vynucená či "dobrovolná"), je srovnatelná se zločinem genocidy, což se v souvislosti s komunisty zmiňuje jen málo. V době emigrace zmizely z naší země desetitisíce lidí, většinou velmi schopných, jejichž genofond byl pro naši zem nenávratně ztracen.

A pak jsou a byli ti, kterým to nevyšlo a kteří byli zabiti na hranicích, uvězněni na dlouhou dobu jen proto, že chtěli z toho úžasného ráje odejít do kapitalistického pekla.

Možná i současná situace, kdy je v čele vlády bezpáteřní člověk a je obklopen lidmi bez vlastního názoru a špetky cti, je toho důsledkem.

To je přesně vystiženo, Tomáši. Komunistické režimy se soustředily na genocidu lidí vzdělaných, kulturních, svobodně smýšlejících, statečných, nebojácných, samostatně přemýšlejících. Možná jedním z nejstrašnějších příkladů je týrání Jana Patočky dlouhým vysilujícím výslechem. V jehož důsledku pak Jan Patočka zemřel (byť doma). Oni museli vědět a věděli velmi dobře o jeho zdravotním stavu.To byla součást jejich "profese", jak tzv. lidi "rozpracovat".

O povaze kulturní a morální genocidy komunistických režimů páchané na vlastním obyvatelstvu se stále nemluví dost a ona se dál táhne v dědictví a v mentalitě postkomunistických zemí.

No a ti, kterým se podařilo hodit kličku na západ, nebo byli vyhoštěni, tak jejich první a největší starostí bylo založit komunistickou buňku, začít budovat stranické struktury a stavět komančské stranické sekretariáty. Samozřejmě, že hned začali bojovat proti tomu nelidskému kapitalistickému zřízení a požadovali, aby v jejich komunitě byl aplikován socialistický právní řád.

A znáte tenhle rozhovor mezi lordem a jeho majordomem?

Pane, u brány jsou uprchlíci.

Před čím prchají?

Před islámem.

A co nám přináší?

Islám.

Co takhle "hrdinný kapitán StB Minařík", který plánoval teroristický útok na sídlo Svobodné Evropy v Mnichově?

"V letech 1969 až 1975 od něho rozvědka dostávala stovky zpráv. Minařík měl v kádrových materiálech dovětek: "Netřeba mu zadávat úkoly, hledá si cíle sám." Několikrát dokonce navrhoval akci s krycím názvem Panel, při níž mělo být pomocí výbuchu vyřazeno z provozu pět vysílacích stanovišť Svobodné Evropy. Tuto akci nakonec nerealizoval, ale nápad s výbuchem v RFE provedla v dubnu 1981 prostřednictvím najatých teroristů rumunská tajná služba a zranila při tom čtyři lidi."

https://domaci.ihned.cz/c1-17689040-agent-minarik-byl-pred-triceti-lety-oslavovan

Srovnáváte nesrovnatelné. Po všech stránkách.

Ale kdybyste vynechal perex a úvodní odstavec, bylo by to na karmu.

Nesmírně děkuji za tu podmíněnou karmu , ale kvůli jejímu hypotetickému dosažení asi nebudu mazat perex ani první odstavec

Přeji Vám hezké letní dny

Díky, Honzo :-)

byly to hrozné časy,kolikrát jsem žádala o devizový příslib a nikdy ho nedostala takže poprvé jsem na západ vyjela až po Sametovce-připadalo mi to že jsem v jiném světě a mnozí lidé ze zájezdu se při pohledu na čistotu měst luxusní auta a obchody přecpané zbožím, o kterém mi kdysi jen snili, prostě rozbrečeli při vědomí, v čem jsem prožili dosavadní životy-což teprve nynější uprchlící kteří přichází z jiné reality-pro ně to musí být obrovský šok

Děkuji za příspěvek. Je v mnohém pravdivý, pamatuji si také tu dobu, jak vyrážely "spanilé výpravy" po sametové revoluci na Západ, často jen do pohraničí podívat se do obchodů. Například z bratislavské čtvrti Petržalka se dalo do nejbližší obce v Rakousku dojít pěšky a byla to nekonečná "mravenčí cestička". Byl jsem se takto podívat do Rakouska (jakože podívat se po obchodech) jen jednou a stačilo mi to nadlouho.

Obávám se, že uhranutí plnými regály a naleštěnými auty mnoha lidem popletlo hlavu. A unikl nám přitom smysl svobody.

Nicméně, uvedu jeden příklad z vlastní zkušenosti ohledně aut. Dlouho jsem jezdil se škodovkou, která byla ovšem po deseti letech totálně rezivějícím a rozpadajícím se vrakem, motor čoudil a polykal olej jak zdivočelý. Auto mělo vleklé problémy s brzdami, protože ve státě kolovala nekonečná série vadných náhradních dílů (brzdových válců). Po škodovce jsem měl Citroen z bazaru, který byl podle papírů ještě starší, než ta škodovka. Ale rozdíl v kvalitě mě tehdy praštil do očí: jízdní vlastnosti, komfort, spotřeba, ovladatelnost auta a perfektně fungující brzdy, snad vše bylo o dvě třídy lepší, než u škodovky. A je přitom známou věcí, že francouzská auta obecně neměla mezi jinými západoevropskými žádnou extra velkou pověst co do kvality.

Co se týče dnešních problémů s migrací do Evropy, nejsem příznivcem žádných extrémů. Bezbřehá "vítačská" otevřenost je samozřejmě špatně, ale stejně špatně je paušální negativizmus, pohrdání těmi lidmi a úplné uzavírání se před nimi. Opatrná, zlatá střední cesta mi přijde nejlepší. Ale obávám se, že vinou neustále rozdmychávaných vášní debatě o tomto problému často chybí klidný racionální rámec, který jediný může vést k trvaleji fungujícím řešením.

Naší známé při emigraci unesl expartner šestiletou dceru z uprchlického tábora ve Vídni zpátky domů. Nejhorší drama, co jsem zažila. Odletěla nakonec do Ameriky bez ní. I takové byly oběti...

Moc děkuji! Je to smutný příběh... Ano, bohužel i takové byly a jen dokládají, jaké poměry u nás panovaly a jaké bolavé situace museli podstoupit lidé toužící po svobodě anebo ti, kdy byli vyhoštění...

Jenomže, Marku, problém je v několika věcech:

1. "Oprávněnosti" té emigrace, což je vždy sporné a myslím, že 99% posrpnových emigrantů na životě nebo na svobodě ohroženo nebylo. Ale byli přijati kvůli politice.

2. Kompatibility "běženců". A to asi je ten největší problém. Ti, kdo odešli od nás, se v novém prostředí dokázali velmi rychle přizpůsobit a snažili se co nejméně vyčnívat. Často a pouze jen přízvukem. Ničím jiným.

3. A proti těmto příkladům z minulosti je ta současná "uprchlická" vlna naprostým opakem.

Po srpnové invazi v r. 1968 nikdo nemohl vědět, co bude následovat, zda se bude opět zatýkat, věznit a popravovat. Báli se vysocí straničtí funkcionáři, jako např. Čestmír Císař, nebo známé osobnosti jako Jan Werich a jiní.

Smutné je, že ze země odešly tisíce lidí; mnozí z nich mohli tvořit morální či intelektuální elitu národa. Naopak společenský vzestup v zemi obsazené okupačním vojskem zaznamenali paraziti všeho druhu, kteří dali pečeť oné době. Mnozí z nich na tu dobu dodnes nostalgicky vzpomínají.

Díky! Je nutné připomínat tu zvrácenou komunistickou dobu. Vždyť čeští občané opět usilují po pevné, nesvobodné ruce pod záštitou komunistů, kteří nás opět táhnou do náruče imperiálního Ruska na vzdory své marxistické ideologii!

Nikdo o nic takového neusiluje. To se buď mýlíte nebo úmyslně píšete nepravdy.