Jsem vděčný za podrobné zpravodajství České televize o okupaci z roku 1968 a brutalitě našich domácích komunistů (vlastizrádců) při potlačování demonstrací v srpnu 1969. Národ reagoval důstojně a s velkou snahou dát najevo odpor a nesouhlas s okupací. Ale byl dvakrát převálcován tanky. Na Václavském náměstí v Praze se demonstranti v srpnu 1969 dlouho nedali zlomit a vzdorovali policii a milicím. Dokonce to po určitou dobu vypadalo, že náměstí ovládnou. Odpoledne pak nařídil ministr obrany Martin Dzúr nasadit proti demonstrantům tanky. Tomu už neozbrojení lidé nemohli odolat. Ale velká čest jim!

A strašlivá hanba jak okupantům tak těm, kdo s nimi kolaborovali a sami začali lámat páteř lidem své země.

Zažil jsem tu dobu a dodnes mě z těch událostí mrazí

Přesně tak to vnímám i já. Měl jsem v roce 1968 15 let, nebylo pomyšlení na to, aby kluci v mém věku mohli cokoliv dělat, snad kromě malování nápisů...

Ale mohu dosvědčit, že jsem pak viděl na vlastní oči drcení generace mých rodičů během normalizace. A částečně i prarodičů. Dědeček z maminčiny strany měl traumatický zážitek s brutálním, neurvalým chování ruských "osvoboditelů" v roce 1945. A pak zažil po 23 letech tu ruskou agresi proti naší zemi. Často jsme o tom mluvili, vyprávěl mi o tom všem...

Dík za vzpomínky!

Dík za přečtení a vzkaz, Bohumíre

Marku, dobře napsáno. Je to den hanby naší země.

Tomáši, sledoval jsem celý večer podrobnou rekonstrukci toho, jak probíhaly protesty našich lidí v srpnu 1969. Občanská odvaha byla obrovská a zaslouží si hluboký obdiv. Lidé se nezlomili ani po střelbě milicionářů (Patrně stříleli jednotliví psychopati a vraždili i nevinné kolemjdoucí - ovšem zločin byl už v tom, že milicionáři - komunistická obdoba SA - dostali k zásahu proti demonstrantům do rukou samopaly). Lidé se drželi nesmírně statečně a vzdorovali vycvičeným jednotkám až do odpoledne. Zlom nastal, až když na rozkaz jednoho z nejhorších vlastizrádců a zločinců Martina Dzúra vyjely proti demonstrantům tankové jednotky.

Je to za absolutní hanba ruských okupantů z roku 1968 a stejná hanba našich komunistických kolaborantů. Další ďábelské zlo se ukrývá v tom, že i dnes se proruští "diskutéři" vysmívají za rok 1969 národu, který rozdrtily ruské tanky a zrada vlastních KOMUNISTICKÝCH politiků. Vždyť komunisté byli vlastizrádci od svých počátků ve dvacátých letech.

Já jsem teda na to počasí 21.8.1968 ještě mrknul, takže. Ve středu bude polojasno, na severu zpočátku oblačno. Noční teploty 7-4 stupně, odpolední 21-24 stupně.

ANO TAK TEHDY OPRAVDU BYLO

Marku, děkuji za článek. Nelze zapomenout.

Soňo, moc děkuji za zastavení. Máte pravdu, zapomenout nelze.

Jsem nesmírně vděčný těm, kdo se tehdy naší země zastali. Snad nejvíce těm, kdo riskovali všechno, když v srpnu 1968 protestovali na Rudém náměstí a strašlivě tvrdě si to odskákali oni a mnohdy i jejich rodinní příslušníci.

Na toto datum si vytahnu Svobodne (tehdy a jen na chvili vskutku svobodne) Slovo a vidim na prvni strance palcovy titulek; " S vystrely okupantu skoncily idealy druzby a bratrstvi".

Vidim pred sebou napisy na vsech plotech a vsude kde to bylo mozne 21.8.1968=15.3.1939. Rozdilu mnoho neni, Nemci aspon nic nepredstirali, my poroucime a vy budete poslouchat. Soveti, tedy vlastne Rusi byli podlejsi, ze v podstate, kdyz spachali to stejne co Nemci, vydavali to za bratrskou pomoc. Taky Nemci nemuseli nikoho z nasich statniku unest, Hacha s Chvalkovskym jeli do Berlina sami, jen nevim nakolik z vule vlastni, kdezto Rusi pod hrozbou samopalu unesli mimo prezienta vsecky nejvyzsi predstavitele Cs. statu a kom. strany a stejne pod hrozbou namirenych hlavni je prinutili podepsat potupny protokol o "docasnem" pobytu, vlastne okupaci.

Bohužel, je to přesně ta typická ruská podlost a zákeřnost.

Oni přeci také v roce 1939 údajně nepřepadli Polsko, ale prý jen "zachraňovali" zbytek jeho území před Hitlerem. A dle známé nóty ministerstva zahraničí pouze chtěli "ochránit" obyvatele toho území. Což vzápětí potvrdili masakry polské inteligence a deportací lidí v řádu statisíců.

Karma. Ten den plus těch pár následujících se asi vrylo natrvolo do paměti všech nás, kdo jsme to zažili. Ale má to myslím ještě jednu rovinu. Náš národ se tehdy těch několik dnů choval mimořádně statečně a současně úžasně ukázněně. Z tohohle pohledu to přes děsivost toho všeho i důsledků pro dalších 20 let podle mě byla velká chvíle.

Vidíte, to já nezažil, ale musel to být dobrodružný konec prázdnin, zvlášť pro vás kteří jste v té době byli kluky.

Já v podobném dětském věku zažil až listopad 89, kdy jsem chvíli po 9. narozeninách dostal dárek a mohl cinkáním klíčků (tehdy od rodičů zapůjčených) od domku, garáže a chaty, a s vykřikovanými hesly přivolávat s dětskou naivitou svou šťastnou, světlou demokratickou budoucnost.

Ale jak jsem později začal rozum brát, a zejména když vidím současnost a stav naší společnosti, tak to co jsem zažil, byla tehdy skutečně naivní dětská představa.

Ale nejvíc se divím, že podobně naivní, byli i ti kteří měli mít rozum, neboť v té době již dospělí a plnoletí.

Vy jste nemohl začít brát rozum, vy ne