- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kam tyto ryzí duše odcházejí? Vždyť toto přece nemůže přijít vniveč. Je potřeba o těchto krásných lidech psát, že opravdu pořád jsou mezi námi.
Děkuji a karma.
Děkuji za hezkou odezvu, pane Pajonku. To jsou velké otázky, které i mne hodně zajímají. Mám naději, že konečná odpověď na ně je pozitivní...
Právě proto čas od času podobné příběhy zapisuji. Taky nad nimi přemýšlím...
To je vždycky tak, když se k moci dostane lůza.
Přesně tak. Zajímavé pozorování z historie zní, že v různých obdobích lůza sama sebe označovala za nositelku "světového pokroku", přestože hlavně vraždila a ničila. A také se stává, že ten její sebestředný mýtus o údajném "nositelství pokroku" přijímají mnozí lidé a jsou schopni takové "nositele pokroku" i po staletích adorovat. I přesto, že po lůze vždy zůstala rozbitá, zničená země a škody se napravovaly mnoho desetiletí! Mám podezření na jakýsi "kolektivní stocholmský syndrom"
Zdravím
Karma. Velmi silný příběh. Tito lidé byli vlastně největšími "třídními nepřáteli". Většími než "prohnilí kapitalisté". A když si člověk uvědomí, jak strašně moc takových statečných lidí s rytířskou duší komunisté zneuctili, ponížili, udělali jim ze života peklo či je přímo zlikvidovali, buď potichu nebo dokonce za potlesku mas pracujících, je to memento, které by se mělo pořád připomínat. Aby se to nikdy nevrátilo. Za což dík Vašemu příběhu.
Souhlas, pane Strádale, myslím si, že je to tak, jak píšete. Děkuji za vnímavé čtení.
Je to pravda, Filipe. Beztak je ale třeba tyhle příběhy zapisovat. V mém pojetí a v mém srdci je to stále o naději...