Dekuju za vystizny clanek pane Trizuljaku. V Brne zasli jeste dal, tam poradaji kazdy rok koncem kvetna pri prillezitosti vyroci brnenskeho pochodu smrti, "Pochod smireni", z Brna do Pohorelic, nebo i obracene. Nesouhlasim s temi kteri pisi, ze usmirovat se mohou jen pachatele s postizenymi. Smyslem tohoto konani je, aby deti a nasledujici generace spolu mluvili a domluvili, ze udelaji vse proto, aby se nic z temne minulosti se NIKDY nemohlo opakovat. Bylo to hezke videt 10-12 lete deti v zahrade starobrnenskeho klastera, pobliz hrobu G. Mendela jak se spolu domlouvali. Mendel ma na svem pomniku napis cesky i nemecky, tak jak si sam pral.

Nic neni tak dulezite jako oboustranna dobra vule.

Děkuji, pane Lanciku, velice s Vámi souhlasím. Opravdu rád slyším o všech podobných projevech usmiřování. Jde o to, domluvit se, aby se už podobné věci neopakovaly (jak píšete) a občas se vzájemně o takové vůli ujistit. Myslím si že je to proces, že nestačí jen něco udělat jednorázově. A nejvíc to prospěje těm, kdo se účastní - i přesto, že třeba sami osobně už ty věci nezažili a nemají na nich vinu. Moc se mi líbí také Vaše zmínka o J.G. Mendelovi. To je krásné.

Přesně tak, "Usmíření může nastat až v souvislosti s poznáním vlastních vin a omluvou za ně"

Zdroj: https://trizuljak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668783

Zdůraznila bych slovo VLASTNÍCH, protože vždy musí jít o interakci mezi přímými účastníky jakékoliv křivdy, jinak celé usmiřování je jen formální, tedy bez hlubšího pozitivního dopadu (omluva vynucovaná na nepravém dokonce působí zcela opačně - vziká další křivda, tedy potřeba dalšího usmiřování). Každý by se měl usmířit před tím, než umře, protože pak už to prostě nejde.

Ano

Marku, gratuluji k velmi hluboké úvaze

Moc děkuji, Tomáši. Nevím, jestli je moje úvaha hluboká, ale je ze života. Jsou za ní osudy lidí, které jsem osobně znal, (i když některé třeba jenom letmo potkal) a občas čerpám z jejich vzpomínek.

Tyhle omluvy mají racionální smysl jen tehdy, omlouvá-li se přímý pachatel postiženému. Pokud se ale omlouvá ten, kdo čin nespáchal tomu, komu se nic nestalo, je to celé mimo mísu

Karma Marku. Já jsem vlastně Hermánek, protože Slovenský štát. Starý otec bol z Prahy Hostivaře a volal sa Heřmánek. Takže, ani "Čehúni" to tehdy na Slovensku neměli lehké.

Děkuji za příznivou odezvu na článek. Máme v něčem podobné osudy, což se asi u lidí ze střední Evropy snadno stane Můj dědeček z matčiny stany byl taky "Čehúň", který dlouho žil a pracoval na Slovensku už od doby první republiky.