Petr Nečas ještě stále důvěru neztratil.

Alespoň ne úplně. Řekl bych, že český premiér má ještě stále určitou šanci. Znamenalo by to ovšem začít velice rázně konat a rovněž mít kolem sebe lidi, o které by se mohl opřít.

To první, dobrý úmysl a ochotu konat, bych premiérovi neupíral, i přes nešikovné, hodně zpackané reakce na totálně zamořené prostředí jistého ministerstva.

Bohužel, to druhé, zda se najde aspoň hrstka věrných a poctivých, vypadá nepravděpodobně. I zde se ukazuje jeden typický český povahový rys: Jakmile se někdo ocitne v oslabené pozici, vynoří se kohorta plivajících, včetně takových, kteří ještě včera pochlebovali. Řekl bych, že falanga zákulisních bossů se raduje, zatímco se kdekdo "veleodvážně" vrhá na Petra Nečase, téměř jakoby za to všechno nakonec mohl jenom on sám. Posměšky jako "pan Čistý" se to na internetu jen hemží.

V jistém smyslu se možná potvrzují odhady, že dobře opevněná struktura zombies uvnitř ODS si dočasně postavila do čela jako štít poměrně dosti věrohodného člověka s dobrými úmysly. Všechno jenom do času: Nejdříve je potřeba získat ve volbách dostatek hlasů, aby se obsadily strategické posty a zajistily pozice. Jakmile začne snaha o reformy a v souvislosti s nimi se objeví byť malý náznak, že by to mohlo ohrozit "staré dobré pořádky", hodí se ti "čistí" klidně přes palubu.

Nijak tím nepopírám velikost kauzy a její hrozivé pozadí, které asi nikdo nebude mít chuť odkrýt až do důsledků. Chci říci jenom to, že je snad ještě šance na rozhodný zákrok. Bude to znamenat odvahu říznout do hnisavého ložiska. Ten, kdo do toho skutečně řízne, riskuje, že hnis postříká nejprve jeho samotného. Ale politika je o velkých lidech, kteří mají odvahu a vůli riskovat pro společné dobro.

Otázka stojí: Má Petr Nečas takovou státnickou velikost? Má odvahu jít do věci i za cenu extrémního rizika? Co je lepší, nechat se postupně udusit šíbry a vlastní nerozhodností, anebo jít rázně vstříc problému? A pak přinejhorším odejít se ctí, po prokázané mimořádné odvaze?

______________________________________________________

Poznámka pod čarou - Důvěra

O důvěře řekl jakýsi génius manipulátorské bohorovnosti, že i ona je marketingovým produktem. Naštěstí se mýlí! Dokazují to bombastické kampaně posledních let, kdy finální volební úspěch vůbec nebyl v přímé úměře k vynaloženým prostředkům.

Důvěra je především svobodné rozhodnutí svobodné lidské osoby. V politickém smyslu není dobré, aby někdo slepě důvěřoval jedné politické straně. Dokonce bych řekl, že slepá důvěra vůči jedné straně je výrazem vnitřní nesvobody a osobnostní nezralosti. Logicky to ústí do nekritického fanatismu a projevů hloupé, zbytečné zášti (jak to tady v diskusích vesele lítá, zleva i zprava).

Mnohem důležitější je, aby ve společnosti vládla důvěra jako vědomý občanský postoj. V tomto smyslu je potřebné, aby se v demokratické zemi dala určitá podmíněná a kritická důvěra každé nové vládě, a to i ze strany občanů, kteří nevolili žádnou z koaličních stran. Vláda potřebuje silnou oporu loajality, neboli základní důvěry obyvatel své země. V tomto smyslu mluvím o nutné (i když momentálně už velice ohrožené) důvěře, která by se ještě měla dát premiérovi a stávající vládě. Opravdu jako poslední šance. Nejde ani tak o to, zda koalice technicky ustojí hlasování o nedůvěře, jde o to, zda její lídři dostojí tomu, co ve volebních kampaních slibovali.

Očekávám od vládní koalice, že si nejenom sama sobě udělí v parlamentu důvěru pro další pokračování, ale že dá rovněž skutky najevo, že opravdu ví, proč to dělá... Proto bych rád popřál našim politikům klidné vánoce, prožité pokud možno s čistým svědomím, že za dané situace opravdu udělali všechno, co je jejich povinností.