1/ Zmýlit se lidské (pokud nejde o úmyslný "omyl", který chtěl ublížit)

2/ Normální a lidské je omluvit se

3/ Odmítáním omluvy se člověk může stát směšným, ale taky může postupně přestat být normálně, obyčejně lidským.

(Zmýlit se je lidské)

Dík!

Zasloužená karma

Poděkování, Honzo

Zdeňku, děkuji!

Děkuji moc

Měl bych poznámku k obvyklým hádkám, kdo "má" pravdu, kdo ji "nemá", anebo k poněkud naivním a rozumově nedůsledným tvrzením, že "každý má svoji pravdu". Jsou to liché diskuse, protože pravdu nelze "mít".

Připomněl bych úplně jiné kriterium: Úcta a neúcta. .

Lze podlehnout pokušením neúcty a pak hledáme na známých osobnostech, které něco dokázaly, za každou cenu něco špatného, nebo si dokonce nějakou špínu vymyslíme. Naproti tomu stojí úcta k lidem, i při vědomí, že nejsme dokonalí a neexistuje dokonalý hrdina, který by nikdy nezakolísal. Úcta nerovná se "adorace" a nerovná se ani "kult osobnosti" Úcta je důležitý mravní postoj a patří k těm aspektům chování, které nás dělají lidmi.

Děkuji všem za příspěvky do diskuse. Avšak zejména za příspěvek, který přináší svědectví o mravní síle Ferdinanda Peroutky. Nacisté jej přivezli z koncentráku domů a nabídli mu "svobodu" za podmínky, že bude pokračovat ve vydávání Přítomnosti v duchu poplatném jejich moci. Peroutka to odmítl, a tak byl znovu do lágru odvezen.

Moc dobrý článek Marku, díky za něj. A věřím, že Peroutka coby Gentleman s velkým G by se trapárnám současného prezidenta kolem jeho osoby jen velkorysle pousmál. A nacpal si dýmku a šel si zahrát mariáš.

Je to tak, Jiří.

A dík za zastavení!

Nikdo by neměl zpochybňovat, že Peroutka byl gentleman.

Ještě bych dodala. Peroutku ještě přivezli z koncentráku a nabídli mu, aby dále vydával Přítomnost v duchu doby. Odmítl a tak se zase do koncentráku vrátil.

Zajímavé svědectví vyšlo v knížce Knihy a osudy (nakl. Atlantis) Julia Firta, který byl Peroutkovým přítelem.

Tohle je krásné svědectví k obrazu o osobě Ferdinanda Peroutky. děkuji moc, Kláro

(P.S. - je mi smutno z těch, kdo se snaží Peroutku křečovitě znectít přesně v komunistickém stylu. Vlastně ani ne tak smutno. Je mi jich líto)