Dobrý den, pane Merunko, děkuji. Respektuji že takový názor máte.
Osobně mám názor na T. Halíka jiný. Od počátku si ho velice vážím. A nikdy jsem svoji úctu k němu měnit nemusel, protože se opírá o fakta, ne o pocity. Od konce osmdesátých let, kdy jsme se letmo potkali poprvé při jedné z akcí Desetiletí duchovní obnovy v Brně, vnímám s velkou úctou jeho práci pro církev, pro víru a pro naši společnost. Jak píšu v textu, Tomáš Halík byl blízkým spolupracovníkem kardinála Tomáška a byl z jeho pověření autorem a jedním z hlavních organizátorů projektu Desetiletí duchovní obnovy národa (Nebudu to zde všechno znovu vypisovat, je to v textu. každý to tam může najít).
Poměřovat morálku jednotlivých kněží si netroufám, každý má své svědomí jedná podle něj. Vím hodně o generaci kněží, kteří byli ve vězení v padesátých letech a s řadou z nich jsem se osobně znal a pravidelně setkával. Byli to lidé velice hlubocí, mravně silní, vzdělaní. Nesmírně si jich vážím. Osobně jsem se znal také například s Josefem Zvěřinou a Oto Mádrem. A oni, byť o generaci starší a s krutou zkušeností z komunistického vězení, neměli žádný problém pracovat společně s Tomášem Halíkem na církevních aktivitách utajovaných před režimem. (Říkalo se tomu také "podzemní církev", ale například Josef Zvěřina se vždy smál, že on žádná podzemní církev není, že se pohybuje na denním světle a má rád slunce. To byl spíše termín vnucovaný režimem, který potřeboval rozněcovat negativní kampaně a hysterii policejního honu na tzv. "podzemní církev").
A je zde ještě jedna věc: lidé mají (i z církevního hlediska) různá povolání a různé postavení. Mám obrovskou úctu k lidem jako Beran, Trochta, Tomášek, Vlk, Špidlík, atd. bylo jim dáno velké povolání a obstáli v něm. A jiní měli jiná povolání, např. být knězem, představitelem některé z řeholí nebo knězem, vzdělancem a pedagogem zároveň. Prostě někdo má jiný životní úkol a poslání, není třeba jej poměřovat s biskupy.
Přeji Vám hezký den.
Neumím se smazat 
