Dík za připomenutí!

Výborné, děkuji!

Dík. Vzpomínka zejména těm, kteří nyní teskní po časech minulých. Třeba Vámi vzpomínaný filcuňk na hranicích, sprosté chování "pohraničníků".

Komunismus je bití, pravil Ludvík Vaculík.

Karma.

Ach! Ta Vaculíkova definice je přesná!

Jaký je rozdíl mezi esesákem se psem a samopalem u ostnatých drátů a pohraničníkem se psem a samopalem u ostnatých drátů? Bohužel žádný. Snad jedině ten, že pohraničníci občas umírali po výbuchu min, které u těch drátů sami nastražili.

Díky Marku... nejen za vzpomínku, ale i za námět k přemýšlení jak moc se cesty jednotlivých interpretů rozdělili...

Filipe, to je silný námět k přemýšlení. Chtělo to od počátku kus normálního lidského srdce, kus milosrdenství... Samet nejenom v politice, ale taky ve vztazích mezi lidmi. A totéž potřebujeme dnes. Stále znovu potřebujeme normální lidské srdce a kus milosrdenství. S poznámkou, že milosrdenství neznamená naivitu. Být naivně "milosrdnými" vůči někomu, kdo ukrývá za zády nůž a nehodlá své zlé úmysly změnit, je sebevražedné.

Ale přesto, když jsou lidé nemilosrdně zahnáni do kouta, nedává jim to šanci přehodnotit svůj minulý život a ještě více se zatvrdí.

Jenom zmíním, že celou akci organizovala Polsko - Československá solidarita. Lidé

okolo Mirosława Jasińského, který se později stal kulturním atašé v Praze.

Byla to úžasná, neuvěřitelná doba...

Fantastická doba, jsem šťastný, že jsem ji zažil. Hodně byla ovlivněna osobností papeže Jana Pavla II. Jeho rázný dopis Brežněvovi z roku 1981 byl možná jedním z podstatných impulsů při odvrácení sovětského plánu invaze do Polska a násilného potlačení Solidarity. K Janu Pavlovi II. jezdili jak Reagan, tak i Gorbačov a Jaruzelski se před ním třásl strachy.

Z hlediska vnějších podmínek, tedy krachu zločinné komunistické ideologie a obnovení svobody je ta doba pro mne nejvýznamnějším momentem života. Také mnohé věci z mého privátního života a společenského nasazení po roce 1989, které mě naplňují, činí šťastným a vděčným, byly umožněny tou zásadní změnou od nesvobody ke svobodě.

A ještě je třeba zmínit skvělou organizaci ze strany Polaku. Na universitě bylo centrum kde návštěvníci dostali adresy lidi kteri je ubytovali. Po skonceni festivalu pokud jste si zakoupili desky tak ty převzali od vás organizátoři a poštou vam je..zdarma zaslali. Protože na zpáteční ceste celnici prováděli doslova masakr.

Velký dík za doplnění!

Napríklad Pepa Nos a mnozí další umělci i diváci přešli přes hory. Hranice s Polskem byly v roce 89 už několik let uzavřené. V době festivalu se tam měli problém dostat i ti co jindy měli volný průchod. O cestě přes NDR jsem slysel ale asi to nebylo moc lepší. Vám za vzpomínku karma.

S úctou Vám děkuji, pana Braune, za vhodné doplnění k tématu.

Máte pravdu. Jednou jsem zkusil s několika kamarády projet autem z NDR domů přes Polsko. Jednodenní tranzit byl povolen a z NDR do Polska se dalo přejet snadno. Běžná pasová kontrola a žádné buzerace.. Ale přesto jsme všichni poté zažili dost velký horor od pohraničníků na polsko-českém přechodu.