Oslavy, vděčnost, úcta (a souvislosti)

Psáno 8. května 2021 - Konec té strašné války se oprávněně slaví po celém světě. Nacizmus byl poražen mezinárodní koalicí. A stejně tak i osvobození postižených zemí se mohlo zdařit jedině díky spolupráci protinacistické koalice.

...
Nacizmus byl poražen mezinárodní koalicí a stejně tak i osvobození různých zemí se mohlo zdařit jedině díky spolupráci této koalice. Také našimi osvoboditeli je ve skutečnosti protinacistická koalice. Nikdo si nesmí přisvojovat, že by to byl jen on samojediný.
Bývalý stát SSSR a zejména jeho nástupci, kteří se k němu otevřeně hlásí, by si snad mohli pamatovat, jak životně důležitá je sounáležitost, solidárnost a vzájemná pomoc. Vždyť po německém nacistickém útoku se ubránili - právě v těch nejkritičtějších chvílích - díky zbrojním a materiálním dodávkám od západních spojenců.
(Pomoc západních spojenců Sovětskému svazu 1941-42)
...

To, že si ve vztahu k nám a naší zemi jedna strana protinacistické koalice vynucovala vděčnost až za hrob a jak ze zdá, dělá si až dodnes na nás nároky, je absolutně proti smyslu, jak z lidského tak i historického pohledu.

,,,

Porážka německého nacizmu byla skvělá věc a osvobození okupovaných zemí byla taky skvělá, správná a jednoznačně dobrá věc. Nelze nepřipomenout, že i lidé z Československa se na boji koalice proti nacistickému Německu podíleli: 1/ nasazením v zahraničních jednotkách, 2/ povstáním na Slovensku, 3/ odbojem, 4/ atentátem na Heydricha, 5/ pražským povstáním, atd. 
Prostě nikdo z koalice sám pro sebe není "majitelem" vítězství ani "majitelem" zemí, z nichž nacisty vyhnal. V těchto limitech je možná a správná naše vděčnost - a v žádných jiných. 
A nakonec, oslavy konce druhé světové války a vděčnost těm, kdo nacisty porazili, to všechno je společným dědictvím lidstva. V tomto smyslu vnímám vděčnost. A velkou úctu zvláště vůči těm, kdo obětovali své životy.
Nedílnou součástí mé vděčnosti je také velký proces usmíření mezi evropskými národy, který se začal realizovat po kruté zkušenosti války. Současně s jejím koncem se v lidech mnoha zemí vzedmula velká vůle, síla ducha a obnovené víry, společně s předsevzetím už nikdy více nedopustit podobné hrůzy a s přemýšlením o konkrétních krocích. Vzpomínám proto s úctou také na "otce zakladatele" poválečné mírové spolupráce v Evropě, kteří položili základy pro dlouhé období bezpečí a stability. Jsem vděčný za to, že i my dnes patříme právě k tomuto světu, který se vydal cestou usmíření. 

...

Všem těm, kdo dnes slaví - nebo také zítra - to ze srdce přeji.

...

...