Kraaaaasa, jako vždy. A jedno okno "pro mne".

Díky!

Děkujeme za tu krásu

Moc Vám děkuji za zastavení a přeji vše dobré

Zdravím Vás Marku, teprve teď jsem se dostal k Vašemu blogu a máme tak trochu shodné téma.

Karmím.

Tomáši, četl jsem teď něco málo z příběhů lékařů a zdravotníků ze severní Itálie. Je to síla. Myslím moc taky na Vás. Mimo jiné máme několik lékařů i mezi přáteli a v rodině... Nemám slov, kterými bych dostatečně vyjádřil úctu k nim a ocenění jejich práce v těchto dnech. A fakt, že se zabýváme podobnými tématy, mě těší. Držte se.

Krásné fotky a moudrý citát Františka. Škoda, že zůstává oslyšen...

Dobrý den, Pane Pavlíčku. Občas ke mně připlují myšlenky papeže Františka, ale i jiných podobně hlubokých a vzácných lidí. Pravda, chodívám jim vstříc.

Máte pravdu, tenhle citát má svoji důležitou výpověď. A třeba na to postupně přijde víc lidí, že to tak je. Že nás tahle pandemie potkala jako celé lidstvo - jako rodinu. A že se jako celé lidstvo k ní a jejím důsledkům máme postavit. Moc doufám.

Přeji Vám vše dobré a děkuji.

Honzo, děkuji moc za přízeň. Je to vzácné. Přeji Vám i vašim blízkým pevné zdraví.

Záchranáři a lékaři by se také měli snažit zmírnit bolesti, nejen zachraňovat životy - což asi většinou dělají, pokud nejsou zcela vyhořelí. Ano je to paradox - někdo lpí zuřivě na životě, někdo už ho má plné zuby. Ono ležet na lůžku, trpět bolestmi například z rakoviny a čekat na smrt, to není žádná velká výhra.

Dobrý den, máte prosím někoho konkrétního mezi svými blízkými, kdo takovou situaci prožívá?

Tato nemoc má velmi bolestný konec, velmi souhlasím s tím, aby když není jiného zbytí byly podány takové prostředky, aby to odcházení ulehčily a urychlily...