O co jde v kauze Bátora?

Nebýt mediálního humbuku a překrásných blogů dvou vzájemně se napadajících táborů, mohlo by to být občanům normálně fungujícího demokratického státu úplně jedno. Ale zaujala mne takto položená otázka v upoutávce na pondělní investigativní pořad Marka Wollnera, Reportéři ČT. A velice mne zajímá, proč jsme právě touto kauzou tak důkladně živeni. O co se vlastně hraje?

PROČ se kolem obsazení náměstnického postu na jednom ministerstvu dělají takové tanečky? Mnohé lze vytušit, stačí občas sledovat zprávy a pamatovat si.

Především: Podobné kauzy je nutné nahlížet v souvislostech.

V roce 2007 měla v Topolánkově vládě nastoupit do funkce ministryně kultury režisérka Helena Třeštíková. Byl jí vnucován jakýsi náměstek a bylo to stavěno stylem buď-anebo (důležitější náměstek, než ministryně!). Zkrátka, paní Třeštíková neměla na výběr a od počátku jí nebyla dopřána kompetence k tomu, aby si vybrala své podstatné spolupracovníky sama. Reagovala na to jediným možným způsobem pro slušného člověka se zdravým rozumem - z funkce odstoupila. (Chtějí Absurďákov? Ať si ho mají, ale beze mne!)

O tajuplné figuře "ministerského náměstka" mnohé naznačila role Martina Knetiga na ministerstvu životního prostředí. Nechci to příliš rozvádět, o plánu na vyvedení peněz se napsalo dost a dost. Pouze připomenu, že ministr Drobil zdůrazňoval, že pánové Knetig a Fibingr  mají "vysoké politické kytí". A dodám, že věci, které se objevily v Michálkovych nahrávkách, mají být došetřeny a uspokojivě vysvětleny, jinak se budou dlouhodobě a vážným způsobem podílet na napjaté atmosféře, která se stupňuje pod povrchem veřejného dění.

Zdá se, jakoby v případě ministerských náměstků šlo o osoby předem pověřené určitým úkolem, o zprostředkovatele specifických zájmů určité skupiny, anebo páky jedné, či druhé, či třetí politické strany (a tak všelijak podobně). Zdaleka nemusí jít jenom o "vyvádění peněz", zájem o ovládnutí a manipulaci jednotlivých sfér veřejného života může být komplexnější. Podobně jako v malinko odlišné kauze na ministerstvu obrany, může třeba jít o vyřizování účtů mezi politickými stranami a jejich jednotlivými exponenty, anebo o souboje mezi rozdílnými křídly, které mají zájem na provalení, či naopak zamaskování určitých afér.

Až když si srovnáme aspoň některé podobné souvislosti, budeme snad mít šanci porozumět (na obecné rovině) onomu prapodivnému nacvičování kolem postu náměstka na ministerstvu školství. Pak teprve přijdou na řadu otázky po konkrétnějších podrobnostech: O co tam jde doopravdy, kam to míří a komu to prospěje? Proč má být jedna normální, úplně civilní administrativní funkce pod tak ostrým dohledem až odkudsi z hradních výšin? Žijeme vůbec v demokratické zemi?