Největší chyba? Pustit si ráno zprávy!

Přiznám se, mám takový hloupý zvyk. Ráno kolem snídaně si pustím zprávy. Dělám to už léta, zajímá mne, co se ve světě kolem děje, skládám si informace a srovnávám je. Dříve to byl rozhlas, ale v poslední době si většinou ve vedlejší místnosti zapnu ČT24 a zdáli naslouchám na půl ucha. Je to však hazard se zdravím. Buďto máte celý den pokažený, anebo vám zaskočí do krku kus rohlíku v úchvatu nad neopakovatelným lidovým humorem našich veřejných představitelů

Věnoval jsem tomu komentář ve svém předchozím blogu "Praktický slovník české politiky", v němž jsem na mnohé krásné veřejné jinotaje reagoval šifrovanými vysvětlivkami. Ale později mi došlo, že postačí jednouše přepsat, co jsem v ranních zprávách, v pátek 25. února slyšel:

Premiér Nečas mluvil o papírovém pytlíku, v němž bývalý předseda poslanecké sněmovny Vlček údajně nosil po kapsách (či v ošoupané silonové tašce) částku 1,5 milionu korun. Prý měl tím obsažným pytlíkem splatit půjčku jakémusi svému asistentovi (od nějž si před časem vypůjčil peníze na volební kampaň). Vrácením částky v hotovosti, z ručky do ručky, ústavní činitel podle premiéra porušil zákon, protože takto vysoké platby musí jít povinně cestou bankovního převodu. To ale není celý příběh. Bývalý asistent se momentálně soudí o vrácení peněz, ale pan politik tvrdí, že si nic nepůjčil a nic nedluží. V tom už se nevyzná ani chytrá Horákyně - vypůjčil si a nevypůjčil, vrátil i nevrátil, a pokud vrátil, tak způsobem, jímž byl porušen zákon.

Následovalo ostře sledované ministerstvo školství, či spíše Státní úřad věcí bizarních. Mladé nedostudované asistentce ministr vyplácí koncem roku statisícovou odměnu a pak jí na nový rok, po silvestrovské jízdě, píše seminární práci. Do průvodního mailu přidá upozornění, aby si adresátka text ještě překontrolovala, protože ho psal ve stavu opilosti. Na stejném ministerstvu někdo sleduje počítače úředníků a čte jejich korespondenci. Komentátoři svorně tvrdí, že špehování se dělo na pokyn pana ministra. Šéf školního rezortu si naopak stěžuje na zlomyslné intirky: Tajemný „Někdo“ to na něj všechno narafičil! Mezitím si pan ministr nechal pořídit od uměleckého studia fotky své rodiny na státní útraty, bratru za 70.000 korun, asi aby měl památku na svůj hvězdný pobyt ve vysokých funkcích...

Jako o "grilování" mluvili novináři o schůzce grémia strany Věci veřejné, na níž si Radek John (spolu s přitakávajícím sborem veverek), vynalézavého ministra Dobeše tvrdě podal. Zřejmě hlavě kvůli tomu, že neví, kolik stojí fotka. Z takové zprávy musí být všem jasné, že neznalost ceníku rodinných fotografií je nejvážnější trhlinou v odborné kompetenci nutné k řízení ministerstva školství.

Poslední perlou pátečních ranních zpráv bylo vyprávění, jak profesor etiky na filozofické fakultě v Brně anonymně posílal hrubé výhrůžné dopisy svému kolegovi a dostal se za to před soud. Navzdory všemu má pan eticko-filozofický pedagog na škole tak silné postavení, že není možné ho z funkce odvolat.

Přátelé, to všechno se vešlo do jedné zpravodajské relace... Rozumné řešení bude asi jenom jedno: Ranní zprávy vůbec nezapínat. Ale nevím, zda to není skutečný cíl zpravodajství - všechny dokonale otrávit, aby propadli otupělosti, aby se už o nic nezajímali a hlavě nechali politiky v klidu. Ti si pak až do dalších voleb budou dělat co se jim zamane. Případně mohou spřádat nové pohádky, například o tom, že kompletní výnos ze zvýšení DPH bude použit na důchody.

Abych jenom nebrblal, na ČT24 se také objevuje řada nových, zajímavých a profesionálně dobře připravených redaktorů. Za vidění stojí rozhovory s hosty, pořady jako napříkad Hyde park, nahlédutí do světa filmu, či popularizace nových vědeckých objevů. Viditelná je určitá snaha o sledování zásadních informací ze zahraničí, ale tam to většinou zůstává jenom u konfliktů a přírodních pohrom. Od hlavni zpravodajské stanice veřejnoprávní televize bychom jako občané - platící koncesionáři - měli vyžadovat obsáhlejší a vyváženější informace, jak z domova tak ze světa. Ale to by bylo na delší rozhovor.