Neděle svatodušní na venkovském dvorku

Aneb o svátcích trochu netradičně. Ve formě fotoblogu z venkovského dvorku a v hledání poezie ve věcech, na nichž se začíná citelně podepisovat zub času.

V některých zemích se svatodušní svátky slaví mnohem viditelněji, přikládá se jim větší význam. Například v sousedním Rakousku k nim patří i pondělí, které je dnem pracovního volna. U nás máme vůbec s realitou ducha (natož Ducha Božího) jaksi trochu problém... Snad to spočívá v naší historii. Připadá mi, že i současný svár o podobu "reformy" se vede čistě v rovinách materiální povahy. Snad právě v tom je ta hlavní chyba, proč se věci stále jaksi nedaří. Rozhovor o dalších nutných dimenzích společnosti, o "duši" národa, o kultuře a vzdělanosti, o formaci historického vědomí, o sounáležitosti s evropskou tradicí, je možná podstatně důležitější. Ale zpátky k fotografiím. "Nalezená zátiší" z venkovského dvorku... Stopy světa jedné generace - generace našich rodičů...

Sušení okvětních lístků růží na čaj...

A další "nalezená zátiší"

Odpoledne začalo pršet...