Nad ránem, nad Teheránem

Příběh o probuzení, ráno, na hoře nad Teheránem. Pravdou ovšem je, že Julius Fučík ani Leoš Janáček za to nemohou.

...
Kamarád z dávných dob, námořník, poutník, světoběžník, mi kdysi vyprávěl o cestě do Íránu, na niž se vydal s partou podobně naladěných přátel.
Nad Teheránem je vysoká hora. Z předměstí se kus vyvezete lanovkou, ale nahoru musíte vystoupat ještě pěknou štreku po svých. Naši turisté stanuli na vrcholu, kochali se pohledem na město, nadšeně komentovali. Opodál seděl na zemi muž, podle vzhledu určitě místní. Přátelsky pozdravil cizince a zeptal se, odkud jsou. „Z Česka“, odpověděli.
A ten muž řekl: „Ano, to já dobře znám: Julius Fučík!“

...

Při sestupu si cestovatelé našli klidné místo kousek dál od stezky, že tam přenocují. Když vytáhli z báglů jídlo, objevila se liška. Chovala se přítulně, nechala se pohladit a nakrmit. Zdvořile povečeřela s hosty z daleké ciziny. A když zalehli do spacáků, natáhla se vedle nich na zem jako věrný pejsek. Ráno se probudila a odcupitala.
Tím končí zápis příběhu, jak se opravdu udál.

...

Pohádkový závěr by však mohl znít i takto:

Než liška odešla, zeptala se turistů odkud jsou. Když uslyšela, že z Česka, hned zareagovala: „Ano, to já dobře znám: Leoš Janáček!

...