Možná to bude tím, že jsou Vánoce...

Zachyceno cestou do obchodu, ráno na Štědrý den ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ...

Bylo ještě třeba zaběhnout pro veku, rohlíky a pár drobností. Tedy, zaběhnout... Po návsi si to pomaloučku a rozvážně vykračovalo několik lidí, směrem k obchodu, či zpátky domů. Křupání ledu s každým krokem.

Po cestě se zjevovaly záhadné věci - růže jako sukulent, či seskupení listů podobné mimozemšťanovi a pečené krůtě zároveň...

Podivuhodnosti ledu a chůze po něm ale nejsou hlavním motivem vyprávění, spíše tvoří jeho rámec. Zaujalo mne ještě něco jiného. Za celou dobu, co na tomto místě žiji, jsem nezažil podobné chvilky, jako ráno letošního Štědého dne. Lidé na sebe navzájem vlídně promlouvali a přáli si hezké svátky. Snad tomu napomohla vynucená pomalost - ono totiž nešlo kolem někoho jen tak rychle proletět, pozdravit na půl úst a jít si po svých, jak bývá zvykem.Pozoruji určitou proměnu atmosféry v naší obci už delší dobu. Je cítit větší otevřenost a vůli zastavit se, prohodit s někým ze sousedů pár srdečných slov. Přál bych si opravdu, aby vzájemná vlídnost nebyla jen dočasným jevem kolem svátků. Aby to byla skutečnost, která bude pokračovat a dál se rozvíjet i v tom "třináctkovém" roce.